Fanoušci triatlonu dobře vědí, že Norsko dokáže produkovat neuvěřitelné vytrvalce, a díky Zimním olympijským hrám 2026 se to rychle dozvídá i ten, kdo tuto skutečnost nevěděl. Norský běžec na lyžích Johannes Høsflot Klæbo získal v Itálii zatím pět zlatých medailí v tolika závodech, že jich má v kariéře už deset (spolu se stříbrem a bronzem z minulých her), což je druhý nejvyšší počet v olympijské historii hned za Michaelem Phelpsem. Klæbovi zbývá poslední závod – 50 kilometrů s hromadným startem – a má šanci dosáhnout dalšího Phelpova úspěchu, když získá zlato v každé disciplíně, do které na těchto olympijských hrách nastoupil.
Pět za pět
Věřte nebo ne, ale hlavním vývozním artiklem Norska nejsou mistři světa v triatlonu, ale běžci na lyžích. (Dobře, ve skutečnosti je to ropný plyn a ropa, ale pokud jde o sportovce, jsou to běžci na lyžích.) V historii zimních olympijských her získalo Norsko 139 medailí v běhu na lyžích. Švédsko je s 93 až na druhém místě. Norsko je opravdu v lyžování, ale Klæbo to posouvá na úplně jinou úroveň.
Před zahájením her v Cortině v Miláně se mluvilo o tom, že Klæbo získá šest zlatých medailí ve všech šesti disciplínách, do kterých nastoupil. Vyhlídka, že se to lyžaři podaří, by byla ještě před několika lety na olympijských hrách v Pekingu neslýchaná, ale Klæbo změnil představu lyžařského světa o tom, co je možné, když se mu to podařilo na loňském mistrovství světa v klasickém lyžování. Při závodech ve svém rodném Trondheimu získal Klæbo všechny dostupné zlaté medaile a stal se prvním lyžařem, který na velké soutěži získal šest zlatých medailí.
Do konce olympijské kampaně v roce 2026 zbývá už jen jeden závod a Klæbo chce získat další čistý štít zlatých medailí. Hry zahájil vítězstvím ve skiatlonu (závod na 20 kilometrů napůl klasickou a napůl volnou technikou), o 48 hodin později pak získal zlato ve sprintu (závod na 1 500 metrů). Několik dní poté Klæbo vyhrál sólový závod na 10 kilometrů a poté přešel ke dvěma týmovým závodům – štafetě na 4 x 7,5 kilometru a dvoučlennému týmovému sprintu, které se svými norskými kolegy vyhrál.
Závěrečný závod Klæba čeká v sobotu, a přestože se již tímto olympijským během prosadil, je pro něj závod s hromadným startem na 50 kilometrů (31 mil) další šancí, jak se zapsat do historie.
Všestranný sportovec
I když jste nikdy v životě nelyžovali, je jasné, že je velký rozdíl mezi sprintem na 1 500 metrů na olympijských hrách a 50kilometrovým závodem s hromadným startem, který je v podstatě lyžařským maratonem. Stejně jako u triatlonu je i v lyžování označení “sprint” trochu zavádějící, protože od sportovců stále vyžaduje vytrvalost, zejména s ohledem na skutečnost, že finalisté této disciplíny absolvují 1 500 metrů dlouhou trať čtyřikrát během jednoho dne (kvalifikace, čtvrtfinále, semifinále a finále).
I když určitou úroveň vytrvalosti musí mít všichni lyžaři, kteří chtějí být úspěšní, určitě stále existují specialisté na sprint a další, kteří dávají přednost delším závodům. S výjimkou Klæba se žádný z mužů, kteří na loňském mistrovství světa dosáhli ve sprintu na stupně vítězů, dokonce ani závodili v závodě na 50 km a naopak, žádný z účastníků na stupních vítězů v závodě na 50 km nezávodil také ve sprintu. Klæbo není prvním člověkem, který kdy jel sprint a 50K na stejném mistrovství světa nebo olympiádě, ale ukazuje to, jak dominantní musí být, aby byl nejen konkurenceschopný ve všech kategoriích, ale aby vyhrál každý závod, do kterého nastoupí.
Dále, na mistrovství světa v roce 2025 žádný jiný lyžař nedosáhl na stupně vítězů více než třikrát v šesti disciplínách a z těch šesti, kteří získali tři medaile, byli tři Klæbovi týmoví kolegové (což znamená, že získali více medailí, když byli ve štafetě s Klæbem, a, nic proti nim, ale to je v současné době jakýsi cheat code k získání zlata v lyžování).
Takové mistrovství na různých vzdálenostech je v jakémkoli sportu vzácné. Mnoho vytrvalců se během své kariéry vyvíjí, začínají v kratších disciplínách a přerůstají do těch delších, ale jen málokdo dokáže vyniknout v obou současně. Klæbův krajan Kristian Blummenfelt je jedním z mála.
Zatímco nyní patří mezi nejlepší triatlonisty na světě na dlouhých tratích a závody na krátkých tratích nechal za sebou (alespoň prozatím – nikdo si nikdy nemůže být jistý, kde Blummenfelt skončí příště), Blummenfeltovi se na začátku roku 2020 dařilo nevídaně dlouhých 15 měsíců: v červenci 2021 získal olympijské zlato v Tokiu, o měsíc později titul mistra světa v seriálu mistrovství světa v triatlonu, v květnu následujícího roku mistrovství světa IRONMAN, v říjnu téhož roku byl třetí v Koně a necelý měsíc poté získal korunu mistra světa v závodě 70.3. V roce 2021 se Blummenfeltovi podařilo získat titul mistra světa v triatlonu.
Tohle byl od Blummenfelta neuvěřitelný běh, a i když ho nezvládl během dvou týdnů jako Klæbo, i tak je to pozoruhodné. Ještě lepší srovnání s Klæbem nabízí nizozemský běžec Sifan Hassan. Hassan, dlouholetý specialista na dráhu, vtrhl na maratonskou scénu v roce 2023. O rok později si na pařížské olympiádě dělala zálusk na tři zlaté medaile, když se přihlásila do běhu na 5 000 m, 10 000 m a maratonu. O to se ještě nikdy předtím nepokusila, a i když se jí to nepodařilo (maraton sice vyhrála, ale pouze – používáme toto slovo co nejvolněji – získala bronz v dalších dvou závodech), přesto změnila představu o tom, co je pro běžce možné na jedné olympiádě.
Skok z 5 000 m na maraton je dost podobný tomu, co Klæbo předvádí v milánské Cortině. Jak běh na 5 000 m na dráze, tak sprint na lyžích vyžadují rychlost i vytrvalost, zatímco maraton a závod na 50 km jsou především o vytrvalosti, tempu a strategii. Bylo neuvěřitelné, když Hassan získal v roce 2024 medaili na dráze i na silnici, a stejně tak je neuvěřitelný už Klæbův výkon na těchto hrách. Takovým zůstane – neuvěřitelným výkonem – i v případě, že v sobotu skončí poslední, ale opravdu by nemělo být až takovým šokem, pokud z Itálie odjede se šesti zlatými medailemi na krku.
