Cameron Jones na cestě k velkému vítězství v elitním závodě Unbound Gravel na 200 mil. Fotografie: Vítězství v závodě Gravel Gravel na trati v Gravelu: Kevin Mackinnon
Ti, kteří se o šotolinovou scénu nezajímají, budou mít pravděpodobně problém pochopit, že se jedná o “závod” na 200 mil po šotolinových cestách, ale pokud budete mít možnost dostat se do Mekky šotolinových nadšenců – Unbound Gravel v Emporii v Kansasu – začnete chápat, že se jedná o závod, který je do značné míry i festivalem přežití pro smrtelníky (čti “běžné” účastníky věkových skupin), kteří se ho účastní. Na Unbound jsem byl poprvé a znovu a znovu jsem při setkání s dalšími členy triatlonového světa slýchával, že “tohle je gravelová obdoba Kony”.
A pokud se snažíte pochopit, že “závodíte” přes 200 mil po šotolinových a blátivých cestách, pochopte toto: na letošním závodě XL 350 Mile padl ne jeden, ale hned dva traťové rekordy, když Kanaďan Robert Britton a Lachlan Morton z Boulderu v USA sváděli noční souboj, přičemž Britton nakonec v závěrečných hodinách závodu zvítězil v čase 17:49:51, tedy o necelých šest minut před Mortonem (17:55:35), který byl po většinu závodu v čele.
Jako by to všechno nestačilo, bývalá šampionka IRONMANu Heather Jacksonová ovládla závod žen, když skončila celkově osmá a svým časem 20:57:57 vytvořila také nový rekord trati.
Heather Jacksonová byla na startu samý úsměv.
V době, kdy končím tento příběh, se štáb Unbound připravuje na vlastní verzi půlnoční uzávěrky, kterou jsme zvyklí vídat na závodech IRONMAN – 36hodinová uzávěrka závodu XL udeří v neděli ve tři hodiny ráno a na posledního závodníka v cíli čekají velké oslavy.
Z hlediska soutěžních závodů se velká pozornost soustředila na závod na 200 mil, který byl druhým dílem Life Time Grand Prix. Závodní pole bylo nabité a závodění se nelišilo od mnoha silničních závodů, které jsem v průběhu let navštívil, kdy se únik dostával do popředí a dynamika dne do značné míry závisela na tom, zda budou stíhací skupiny spolupracovat, nebo ne.
Migon si vzal volno kvůli soustředění na šotolině
Dnešní ženská šampionka Karolina Migon (foto nahoře a dole) pochází z Polska, ale žije ve Švýcarsku, kde pracuje jako softwarová inženýrka. Dvojnásobné vítězce prestižního závodu Traka 360 (šotolinový závod na 360 km, který se koná v Gironě) se podařilo se svou firmou vyjednat pětiměsíční dovolenou, aby se letos mohla věnovat závodění, což zjevně funguje. Poté, co se Migonová vzdálila dvěma dalším ženám, které jí ujely v úniku, jela posledních 80 km sólo a udržela se na vítězné vlně.
“Byl to dlouhý den, ale opravdu jsem si ho užila,” řekla nám Migonová v rozhovoru po svém velkém vítězství. “Moc se mi líbilo jet ve skupině s Cecily (Decker) a Lauren (De Cresenzo). Podařilo se nám utrhnout – nebyly jsme si jisté, jestli dojedeme až do konce, protože jsme se do úniku pustily až po dvou hodinách závodu. Čekal nás dlouhý den a v pelotonu bylo mnoho silných žen. V našem úniku nebyli žádní kluci od Specialized, takže jsem si myslela, že se jim možná podaří přemostit, ale my jsme tlačily opravdu hodně. Byla to perfektní skupina, se kterou se dalo pracovat.”
Její vlastní únik nebyl úmyslný, ujistila nás po závodě.
“Nechtěla jsem jet 80 km v horku sólo, ale těsně před druhou krmnou zónou se Lauren necítila moc dobře, přestala střídat, takže jsem věděla, že za krmnou zónou, kde bylo stoupání, by nemusela být schopná nás následovat,” řekla Magonová. “Počkala jsem na Cecily, ale ta se také necítila dobře a já se cítila neuvěřitelně, zejména po feed zóně, kde jsem měla ledovou vodu a vše, co jsem potřebovala pro zbytek dne, a rozhodla jsem se, že to zkusím.”
Ukázalo se, že Deckerová se dostala do problémů s hydratací už na začátku, když vynechala láhev v první krmné zóně, ale dokázala vydržet a udržet se na druhém místě.
Cecily Deckerová vede, Migonová a De Cresenzová jsou těsně za ní.
De Cresenzo se však nedokázala pronásledovatelkám vyhnout a dostala se do čtyřčlenného souboje o třetí místo. Její úsilí z dřívějška jí bezpochyby ponechalo málo energie na to, aby se tlačila k cílové čáře.
Sofia Gomez Villafane, Rosa Kloeser (loňská šampionka), Cecile Lejeune a Lauren De Crescenzo skončily ve sprintu o poslední místo na stupních vítězů.
Které obsadila Gomez Villafane …
Po loňském vítězství v devítičlenném sprintu o titul by se Kloeserová letos musela spokojit se čtvrtým místem.
Další záběry ze závodu žen
Stíhací skupina žen se nikdy pořádně nesešikovala a zdálo se, že tráví více času prací proti sobě, než aby spolupracovala na překonání čela. Zde je skupina zcela rozptýlená na vrcholu prudkého kopce …
Jen aby se o pár set metrů později opět shlukla.
Plné uznání patří Lucy Hempsteadové a Luise Valentinové, které s kolegyní profesionálkou, která si vykloubila rameno (kromě jiných zranění), čekaly 45 minut, než na místo dorazil džíp se záchranářem. (Tohle všechno vím, protože to byl můj mediální džíp, který je přivezl – klobouk dolů také řidiči Danu Birdovi, který odvedl skvělou práci při překonávání náročných cest, a záchranáři ze sanitky č. 93 a řidiči druhého džípu za jejich skvělou práci).
My profil Hannah Otto na kole v pátek – se jí podařilo dojet na celkovém 17. místě, přestože většinu posledních 80 mil závodu zvracela.
Ottová nebyla zdaleka jediná, kdo v cíli vypadal, že zažil těžký den v kanceláři:
Taktický sprint přinesl Jonesovi vítězství
Cameron Jones zvítězil v čase 8:37:09 hod.
Také v závodě mužů došlo k dlouhému úniku, který však přispěl k napínavým finišům na stupních vítězů.
Byl to Jones, kdo založil únik poté, co se přemostil ze skupiny pronásledovatelů až k velké skupině uprchlíků, v níž byl i Simon Pallaud.
“Těsně před Eskridgem jsem sjel z čela hlavní skupiny a přejel do úniku, pak jsem se přes ně přehnal a jel jsem tvrdě dál, až jsme tam zůstali jen já a Simon,” řekl Jones po závodě. “Věděl jsem, že mám dobré nohy, jen jsem si říkal, jestli to není trochu moc a moc brzy.”
Cameron Jones
Simon Pellaud
“Závěrečné stoupání za kolejí je v tomto závodě často rozhodující – v tu chvíli buď máte náskok, nebo ne,” řekl Jones po závodě. “Bez ohledu na to jsem se chystal jet tvrdě a stačilo to k tomu, abych si vytvořil náskok. Po celý den jsem si hlídal hydrataci a výživu – když nemáte energii v nohách, nemůžete nic dělat, a já jí naštěstí měl víc než konkurence. Byl to docela fajn pocit získat náskok.”
Po 104 kilometrech do kopce směrem k Malému Egyptu byli oba s velkým náskokem před hlavní skupinou pronásledovatelů.
A zůstalo to tak až do Jonesova závěrečného náporu kilometr před cílem.
Pellaud doběhl druhý v čase 8:37:51., zatímco Torbjorn Roed (8:42:31) by ve sprintu obsadil třetí místo před Madsem Wurtzem Schmidtem (8:42:33).
Rychle jedoucí profesionálové se nezdržovali prohlídkou žádného z výhledů.
K tomu přidejte dalšího triatlonistu – Tyler Butterfield je šampionem IRONMAN a reprezentoval Bermudy na Hrách Commonwealthu.
Kompletní výsledky najdete zde.
Více jsme si všimli od Unbound
Možná tu nebylo mnoho lidí, ale bylo tu spousta zvířat, která si mohla vše prohlédnout.
Představili jsme Kolo Chase Warka vybavené kotouči na začátku tohoto týdne. – bohužel měl těžký den a nakonec odstoupil.
Nejsem si jistý, co k tomu říct … tak to neřekneme.
Na letošní závody se přihlásilo přes 5 000 jezdců a zdálo se, že většina z nich se dobře baví.
