Foto: Kevin Mackinnon
Ať už se sportovec účastní IRONMANu, 70.3 nebo jakéhokoli jiného triatlonu, má zajímavý příběh o tom, jak se dostal na startovní čáru. V případě Kanaďanky Rachel Eikelboomové tento příběh zahrnuje obrovské množství studia, školy a práce a také spoustu tréninku.
Dvaatřicetiletá Eikelboomová je doma v posledním ročníku studia kardiochirurgie, ale našla si čas, aby se o víkendu dostala do španělské Marbelly na svůj první závod IRONMAN 70.3 World Championship. Cestou musela překonat spoustu překážek, aby se dostala na světový šampionát, ale v Marbelle je připravená závodit a dát do toho všechno, stejně jako v každé jiné oblasti života.
Ostudná Australanka
Eikelboomová vyrůstala v Austrálii i v Kanadě, prvních pět let svého života strávila pod mořem, pak se do osmi let přestěhovala na Velký bílý sever, pak se vrátila do Austrálie a v dospívání se vrátila do Kanady. Říká, že už dlouho “jezdí na kole a běhá”, a protože je Australanka, napadlo ji, že má smysl zkusit triatlon. Byl tu jen jeden problém: plavání pro ni bylo vždycky utrpením.
“Nikdy jsem neuměla pořádně plavat, a to mi přišlo trochu ostudné, protože jsem Australanka,” říká se smíchem. Říká, že by přežila, kdyby ji někdo hodil do náhodné vodní nádrže, ale když se poprvé vydala do bazénu, aby skutečně trénovala, zvládla jen “půl kola, než se [she] musela zastavit a chytit se [her] dech.”
Většinu lidí by to odradilo – a pravděpodobně to odradilo i Eikelboomovou – ale ona se tím nenechala odradit od svého cíle stát se triatlonistkou. Koneckonců Eikelboomová má docela dost trpělivosti a odhodlání – proto to více než desetileté pomaturitní studium a téměř dokončená cesta ke kariéře kardiochirurga.
Teprve před třemi lety se Eikelboomová rozhodla pro triatlon a nyní se chystá postavit na start mistrovství světa v běhu na 70,3 kilometrů. Jak se sem dostala?
Po dokončení lékařské fakulty si Eikelboomová řekla, že má trochu času, protože dělá “jen” doktorát z kardiochirurgie, tak co je lepšího na trénink na triatlon.
Šťastně dokončila své první triatlonové plavání na Gravenhurst Triathlon. Foto: Kevin Mackinnon
Vše o triatlonu
“Začala jsem trénovat koncem roku a můj první závod se konal v červnu následujícího roku,” říká. Byl to závod na olympijskou vzdálenost v roce 2023 a měla v plánu na něj navázat polovičním závodem.
“Měla jsem závodit na 70.3 Mont-Tremblant, ale ten byl zrušen kvůli kouři.” V roce 2013 se zúčastnila závodu 70.3 Mont-Tremblant. [from nearby wildfires],” říká. Nechtěla svou kondici a trénink promarnit, a tak se jen o pár týdnů později přihlásila na 70.3 Musselman ve státě New York.
Po zrušení závodu v Mont-Tremblantu si Eikelboomová registraci o rok odložila, ale i ona závod v roce 2024 nestihla.
“Opravdu jsem ten závod chtěla jet,” říká, “ale pak se moje [school] program mi řekl: ‘Mimochodem, budeš dělat pediatrickou rotaci v Edmontonu.'”
Pro všechny, kteří se nevyznají v kanadské geografii, Edmonton je od Mont-Tremblantu vzdálen asi 36 hodin jízdy autem (nebo čtyři hodiny letu letadlem). Rotace na rezidenci by vyžadovala, aby se Eikelboomová v polovině června přestěhovala, a pokud by chtěla závodit podle plánu, musela by se v podstatě hned otočit a vrátit se na druhou stranu země. To zkrátka nedávalo smysl, a tak se opět přesunula z Mont-Tremblantu a loni v srpnu se přihlásila na 70.3 Penticton v Britské Kolumbii.
Po zrušeném plavání v Pentictonu se Eikelboomové závod povedl a poté, co přeplavala cílovou pásku, uviděla, že ve výsledkové aplikaci je na čtvrtém místě ve své věkové skupině.
Foto: Kevin Mackinnon
“Říkal jsem si: ‘Jsem čtvrtý? Jak je to možné?” vzpomíná. Kvůli zrušenému plavání byli závodníci posláni na start na kole, takže Eikelboomová usoudila, že musela odstartovat mnohem dříve než někteří její kolegové ve věkové skupině 30 až 34 let a že proto se umístila tak vysoko. Čekala, až ti ostatní záhadní sportovci skončí a, jak předpokládala, ji sesadí z výsledkové listiny.
“Pořád jsem obnovovala stránku,” říká. “Ale nikdy se to nezměnilo.”
Eikelboomová říká, že když se do tohoto závodu přihlásila nebo se na něm objevila, neměla v plánu se kvalifikovat nebo střílet na svěťáku.
“Opravdu jsem neměla tušení, že je to vůbec možné,” říká. Když se nakonec smířila s tím, že se nejedná o chybu a že se jí měla skutečně skončila čtvrtá a získala místo v Marbelle, zavolala svému trenérovi (staršímu redaktorovi webu Slowtwitch.com Kevinu Mackinnonovi).
“Docela jsem se zeptala, jestli mám jeho svolení to udělat,” říká se smíchem. Není překvapením, že Mackinnon byl z Eikelboomové nadšený a řekl jí, že ano, že by měla místo určitě vzít. O čtrnáct měsíců později je připravena se postavit do řady v Marbelle, ale cesta sem nebyla zdaleka jednoduchá.
Trénink během rezidenčního pobytu
Pokud jste viděli nějaký lékařský nebo nemocniční seriál, víte, že stáž je intenzivní. Rezidenti dostávají ty nejhorší směny, pracují nesmyslně dlouho a jsou v podstatě pořád unavení. V těchto seriálech se ale neobjevují postavy rezidentů, kteří by trénovali na něco jako triatlon.
A proč? Protože pro lidi je prostě nepochopitelné představit si, že by dělali práci rezidenta. a . tréninku, abyste byli připraveni na závod. Připadalo by mi nerealistické, kdyby postava, která je. že řízené. A přesto přesně to Eikelboom pravidelně dělá. Říká, že to zdaleka není snadné, ale přesto to zvládá.
“Jsou týdny, kdy se mi daří zvládnout všechny tréninky,” říká. “A jsou týdny, kdy toho moc nestihnu. Moje pracovní doba je šílená.”
Eikelboomová říká, že začíná pracovat v šest hodin ráno, ale to je jediná konstanta v jejím rozvrhu. Kdy jí skončí směna, je ve hvězdách.
Foto: Mgr: Kevin Mackinnon
“Nikdy nevím, v kolik hodin skončím,” říká. To může dosti ztěžovat plánování tréninků. Jednu nebo dvě noci v týdnu má také pohotovost, a i když může jít domů, pokud není potřeba, říká, že v tyto dny je “často v nemocnici až do noci”.
“Pak v každém třetím nebo čtvrtém víkendu pracuji od pátečního rána do pondělního rána,” říká. “To je prostě čistý režim přežití.”
Přes to všechno si stále najde čas na trénink, když může. Naučila se být při tréninku poměrně flexibilní a přizpůsobit ho, kde to jde, a také se smířila s tím, že dokonalost opravdu nepřipadá v úvahu, pokud jde o její trénink.
“Jsem spíš typ A, takže si chci odškrtnout všechno,” říká. “A někdy jsem frustrovaná z toho, že nemůžu zvládnout všechny tréninky. Není pro mě možné být důsledná.”
Závody v Marbelle
Na otázku, co znamená závodit na světovém šampionátu 70.3, Eikelboom váhá s odpovědí. Hodně přemýšlí nad tím, co řekne, a pečlivě volí slova.
“Nerada to říkám nahlas,” začíná pomalu. “Ale jako kdyby mi někdo jiný řekl, že dělá. [residency and training], pomyslela bych si, že je to úžasné. A tak to možná můžu říct i o sobě.
Jako že mám pocit, že je to v kontextu toho, že jsem tady, opravdu super.”
Eikelboomovi a dalším sportovcům závodícím v Marbelle se na cyklistické trati naskytnou nádherné výhledy. Foto: Kevin Mackinnon
To je osvěžující, protože triatlonisté na podobné otázky často odpovídají skromně (ačkoli Eikelboomova odpověď nebyla v žádném případě neskromná). Dokončení triatlonu je působivé. Kvalifikace na mistrovství světa je působivá. Skloubit práci, rodinný život a trénink je působivé. Málokdo se to však odváží říct, když mluví o sobě, a proto bylo příjemné slyšet, jak to Eikelboomová přiznává – i když jí trvalo 20 nebo 30 vteřin, než sebrala odvahu říct to nahlas.
To, co Eikelboomová dokázala, aby se dostala do Marbelly, je inspirující, stejně jako práce, kterou všech ostatních 6300 sportovců závodících na mistrovství světa odvedlo za posledních několik měsíců, rok, deset let a více. Pokud jste jedním ze sportovců v pozici Eikelboomové, může vám připadat špatné přiznat si tíhu svých úspěchů, ale vezměte si z ní ponaučení a přiznejte si to. Pravděpodobně vám bude dělat dobře, když to řeknete nahlas.
Tagy: “Všichni, kdo se snažíte o to, abyste se dostali na vrchol, musíte být spokojeni.
věková skupinavěková skupinaIRONMANIRONMAN 70.3IRONMAN 70.3 World Championship Marbellamarbella 2025
