Kat Matthewsová vítězí na IRONMAN Texas. Foto: Eric Wynn
Minulý týden jsme zahájili naše tři ocenění “triatlonistů roku” vítězi na střední vzdálenosti – Haydenem Wildem a Lucy Charles-Barclay.
Dnes se budeme věnovat mnohem těžší kategorii – triatlonistům roku na dlouhých tratích. Stejně jako v případě kategorie středních tratí by zde teoreticky mohly připadat v úvahu dva různé světové šampionáty – závody IRONMAN World Championship v Nice a Koně spolu s mistrovstvím světa v dlouhém triatlonu – ale v praxi se červnový závod světového triatlonu ve španělské Pontevedře opravdu ani zdaleka nesetkává s takovou konkurencí jako v Koně nebo Nice. Tím nechci nic ubírat Antoniu Benítezovi a Marjolaine Pierré, dvěma letošním vítězům v Pontevedře – světový titul je světový titul – ale nemám pocit, že by je jejich vítězství ve Španělsku stavělo do role kandidátů na toto ocenění. (Ano, vím, že World Tour T100 je také oficiálně uznávána Světovým triatlonem, ale ta spadala do naší kategorie středních tratí).
Do této kategorie však spadá ještě jedno významné “mistrovství” – IRONMAN Pro Series – které odměňovalo sportovce, kteří dokázali dosáhnout nejlepších výsledků na třech závodech IRONMAN a dvou závodech IRONMAN 70.3, přičemž za závody světového šampionátu se udělovaly bonusové body. Přečtěte si, jak jsem dospěl k našim dvěma vítězům:
Důsledná Kat
Na Kat Matthewsovou čeká v cíli závodu v Koně manžel Mark. Foto: Kevin Mackinnon
Vždy se zdá nejlogičtější směřovat rozhodnutí o triatlonistovi roku k mistru světa. Ten možná nevynikal po celý rok, ale když přišlo na výkon ve velký den, prosadil se a, jak doufáme, překonal nejlepší sportovce. A rozhodně by nebylo od věci jmenovat vítězkou této kategorie Solveig Løvsethovou. Při svém debutu v Hamburku dosáhla nejrychlejšího výsledku na světě na plné trati, vyhrála IRONMAN Lake Placid a poté si připsala úžasné vítězství v Koně.
Solveig Løvsethová si doběhla pro titul v Koně. Foto: Kevin Mackinnon
Jak jsem napsal ve svém loňském článku o “světových nejlepších”.Kat Matthewsová však prožila neuvěřitelnou sezónu, v níž sice nezískala titul mistryně světa, ale na druhém místě skončila o pouhých 35 sekund zpět. Toto druhé místo bylo jejím třetím na světových závodech (v roce 2022 v St. George a loni v Nice) a k tomu přidala dvojici druhých míst na světových závodech 70.3 v Lahti v roce 2023 a v Taupo v roce 2024. Matthewsová měla před světovým šampionátem 70.3 v Marbelle takový náskok v pořadí IRONMAN Pro Series, že přesto zvítězila, i když byla nucena odstoupit kvůli zranění lýtka.
Zatímco Matthewsové “nejlepší světový” čas IRONMANu z Texasu vydržel jen něco málo přes měsíc poté, co Laura Philippová v Hamburku zaběhla svůj čas 8:03:13, Matthewsová byla v tento den opět druhá, což jí zajistilo třetí a pátý nejrychlejší čas na této distanci v historii (8:05:13 v Hamburku, 8:10:34 v Texasu.) Když k tomu připočteme druhý a pátý nejrychlejší čas na kole (4:20:08 v Texasu a 4:22:45 v Hamburku), čtvrtý nejrychlejší běžecký mezičas (2:40:58 v Hamburku) a druhý a čtvrtý nejrychlejší čas “na souši” v historii (7:03:43 v Hamburku a 7:09:27 v Texasu), máme před sebou pozoruhodný závodní rok. To však není všechno – Matthewsová také vytvořila nový běžecký rekord na mistrovství světa IRONMAN v Koně časem 2:47:23, kterým překonala 2:48:23 Anne Haugové z roku 2023.
Měl by se zde Philipp ucházet o titul? Rozhodně – její výkon v Hamburku byl vynikající a vyhrála také v Rothu. Když k tomu připočteme působivé vítězství na 70.3 Kraichgau a třetí místo v Koně, máme před sebou vynikající sezónu.
Kat Matthewsová a Laura Philippová při běhu v Koně. Foto: Foto: Kevin Mackinnon
Pro mě je však Matthewsová úspěšnou obhájkyní titulu IRONMAN Pro Series, spolu s druhým místem na dvou největších závodech roku, triatlonistkou roku na dlouhých tratích.
Constant Kristian
Kristian Blummenfelt na kole na IRONMAN 70.3 World Championship Marbella. Foto: Kevin Mackinnon
Letos je v této kategorii rozhodující konzistence. S Kristianem Blummenfeltem jsem po letošním závodě v Nice žertoval, že jeho tréninkovým partnerům Casperu Stornesovi a Gustavu Idenovi zřejmě uniklo, že ten, kdo vyhrál všechny velké závody směřující k mistrovství světa, vyhraje i mistrovství světa, ne?
Norský přebor – Gustav Iden, Casper Stornes a Kristian Blummenfelt. Foto: Kevin Mackinnon
Tady se opravdu hodí to “mistr světa”. Měl by se Stornes stát vítězem? I když byl pátý za Blummenfeltovým prvním místem v Texasu, třetí za Blummenfeltovým prvním místem ve Frankfurtu, druhý za Blummenfeltovým prvním místem na IRONMAN 70.3 Pays d’Aix a třetí za Blummenfeltovým druhým místem v Marbelle? Nebýt Blummenfeltova umístění na stupních vítězů v dalších dvou závodech IRONMAN World Championship a jeho titulu IRONMAN Pro Series, řekl bych, že ano. Za normálních okolností by stačilo porazit nejlepšího dálkového atleta v největší den dálkových závodů roku, ale stejně jako v případě Matthewse si myslím, že Blummenfeltova konzistence v roce 2025 mu dává přednost. (Jediný závod, který letos nedokončil na stupních vítězů, byl Oceanside, kde ho z boje vyřadil defekt, ale i tak dosáhl nejrychlejšího rozběhu dne.)
Série IRONMAN Pro Series byla navržena tak, aby odměňovala nejlepší sportovce na dlouhých tratích a vyžadovala od nich, aby vynikli ve třech závodech na plnou vzdálenost a dvou závodech 70.3. Blummenfeltova pozoruhodná sezóna sice nesplnila jeho velká očekávání, ale byla dostatečně působivá na to, aby se stal naším triatlonistou roku na dlouhých tratích.
Štítky:
Casper StornesIRONMAN Pro SeriesIRONMAN World Championshipironman world championship 2025IRONMAN World Championship KonaIRONMAN World Championship NiceKat MatthewsKristian BlummenfeltLaura Philippsolveig løvseth
