Georgia Taylor-Brownová doufá, že bude mít více štěstí, až se v sobotu postaví na start svého druhého závodu T100 na Francouzské riviéře.
Britskou superstar, která má kompletní sadu olympijských medailí, při jejím debutu na T100 v Londýně na začátku tohoto měsíce zničil špatný defekt.
V rozhovoru pro TRI247 před svým druhým místem na Supertri v Chicagu minulý víkend však uvedla, že se těší na návrat ke stokilometrovému formátu a navázala na spoustu poznatků.
“Připravena na výzvu
Řekla nám: “Myslím, že teď bude nejtěžší to podpořit příští víkend ve Frejusu, protože si myslím, že to bude docela těžká trať. Ale ano, jsem připravena na tuto výzvu.
“Opravdu si to užívám. Je příjemné dělat něco jiného. Nevěděl jsem, jak to bude probíhat, protože jsem si nebyl jistý, jestli vůbec budu závodit. A teď jsem se sakra přihlásil na všechny závody!
“Ale já prostě miluju závodění. A věděla jsem, že budu trénovat i letos, protože miluju i trénink. Závodění mi dává smysl trénovat a naopak.
“V příštích sedmi týdnech mě čeká sedm závodů, a pokud pojedu všechny závody, které mám na letošní rok naplánované, myslím, že jich bude celkem 19! Nejen triatlony – cross country, cyklistické závody, šotolinové závody.
“Takže vlastně letos budu asi závodit víc než kdy jindy.”
A to v době, kterou označila za “rok volna” díky volnějšímu tréninkovému režimu a žádným konkrétním cílům, přičemž po Londýně ji čeká několik závodů Grand Prix Francie a také British Gravel Champs v Dalby Forest.
Nadšený druhou šancí
Nejdříve však přijde T100 Francouzská riviéra a ohlédnutí do Londýna, řekla Georgia: “Nevěděla jsem, jak to dopadne. A bylo to prostě frustrující. Prostě se zdálo, že se děje spousta věcí.
“Takže teď už vím, jak to všechno funguje. Kdežto Londýn byl trochu šok a učení se a nešlo jen o delší vzdálenost – věci jako RaceRanger na kole a to, že nemůžete jen tak sedět na svém tempu nebo wattech – je tam spousta špic.
“Nemůžete jen tak zůstat v konstantním tempu – zdá se, že holky jedou první kolo nebo dvě docela tvrdě, aby si vybojovaly dobrou pozici, a pak ji udrží.
“Sedla jsem na kolo a prostě jsem se nechala všemi předjet a pak jsem v tu chvíli tak šesté nebo sedmé kolo a nemám šanci se posunout nahoru, protože když se posunu nahoru, musím vzít šest nebo sedm holek a já si říkám, že na to nemám.
“Takže jsem se to tak nějak naučila, ale pak, když jsem se v Londýně začala rozjíždět, jsem dostala píchnutí.
“Ale zase jsem z toho nebyl frustrovaný. Takové věci se stávají a je to nepříjemné, ale je to tak, jak to je. A tak se těším, že se z Londýna poučím a přenesu si to do Frejusu.”
