Foto: Sue Sitki/ Sulphur Springs Trail Race
Jak je to tedy s těmi všemi super-silnými a super-maminami? Začátkem tohoto měsíce Kanaďanka Stephanie Caseová vyhrála prestižní závod Ultra Trail Snowdonia., přestože musela po cestě zastavit, aby nakojila svou šestiměsíční dceru Pepper. Tento víkend jsem měla možnost oznámit, že do cíle doběhla další neuvěřitelná novopečená maminka – 43letá Elise Maguire sice nevyhrála závod Sulphur Springs 100 Mile Trail Run, ale dokázala doběhnout na 10. místě v závodě žen v čase 24:21:44, a to pouhé čtyři měsíce po porodu malého Arthura a s odsáváním mateřského mléka každých 25 mil.
To vše přišlo jen dva týdny poté, co Maguireová vyhrála ženskou divizi dvanáctihodinového závodu Conquer the Canuck. (Po zdolání 87,5 km za necelých 11 hodin to mohla zabalit, protože bylo jasné, že závod vyhraje).
První ultra
Pokud jde o běh na dlouhé tratě, Maguire je rozhodně talent. Svůj první trailový běh na 50 km absolvovala v roce 2011, objevila se na něm, aniž by “jakkoli trénovala”, doběhla v čase 5:14 a obsadila třetí místo. (O její verzi “žádného tréninku” se ještě rozepíšeme – vydržte.) Maguireová byla takový nováček, že teprve když se vrátila domů a osprchovala se, konečně se podívala na výsledky a dozvěděla se, že vyhrála cenu. Udivený ředitel závodu ji povzbudil, aby se tomuto sportu věnovala vážněji.
Maguireová, která pochází z kanadského Montrealu v Quebecu, nebyla na běžecké frontě úplným nováčkem. Sportu se začala věnovat poté, co se v roce 2004 přestěhovala do Chicaga.
Maguireová závodí na Oil Creek Ultra v roce 2015. Foto: Elise Maguireová: s laskavým svolením
“Když jsem se tam přestěhovala, rychle jsem ztloustla,” vzpomíná. “Tehdy jsem se rozhodla, že začnu ráno běhat… třeba čtyřikrát nebo pětkrát týdně. Nesnažila jsem se být rychlejší – bylo to jako snaha zůstat zdravá.”
V roce 2011 se Maguire přestěhoval zpět do Kanady a žil v Burlingtonu v Ontariu. I ten první běh na 50 km se konal v Sulphur Springs.
“V podstatě jsem se snažila najít si přátele a poznat nové lidi, protože jsem tu nikoho neznala,” vzpomíná. “A tehdy jsem začala běhat ultra. Byl to pro mě skvělý způsob, jak si rozšířit svůj sociální okruh.”
Maguirová možná chytila ultraběžeckou nákazu, ale chvíli jí trvalo, než se propracovala k úspěšnému závodu na 100 mil. Nejdříve absolvovala závod na 50 mil, pak se pokusila o 100 km. Zvládnout 100 mil běhu se však ukázalo jako výzva. Měla tři neúspěšné pokusy, než se jí to konečně podařilo a svůj první 100mílový závod dokončila na jedné akci v Oregonu – vytrvalostním běhu Pine to Palm 100 Mile Run.
“A tehdy mi v hlavě tak nějak cvaklo, že jsem konečně doběhla do cíle,” vzpomíná Maguireová. “Konečně jsem pochopil vzdálenost, jak se závodí na 100 mil. A pak jsem prostě začal závodit na 100 mil v podstatě každé tři týdny. Za dva roky jsem ujel 14 stovek… Byl jsem do toho opravdu, ale opravdu zažraný.”
Myslíte?
Maguireova stabilní série závodů se však v listopadu 2015 náhle zastavila. Během závodu na 100 mil v Missouri upadla a natrhla si piriformisový sval. Lékaři jí tehdy řekli, že už nikdy nebude schopna uběhnout více než 5 km. Když se snažila vrátit zpět, stala se jí další nehoda: “Úplně jsem si vyhodila kotník a potřebovala jsem tři rekonstrukční operace.” V roce 2015 se jí podařilo vyléčit kotník.
Po doslova letech rehabilitací se Maguireové až po pandemii konečně podařilo vyběhnout na tratě. Zrovna když se jí začínala vracet sebedůvěra, že by se možná mohla vrátit ke svým trailovým běžeckým ambicím, otěhotněla. Po příchodu malého Davida Maguireová zjistila, že skvělým způsobem, jak ho uspat, je vzít ho běhat v dětském běžeckém kočárku.
“V podstatě jsem ho běžně dávala do běžeckého kočárku a pak jsem s ním běhala 27 km denně,” vzpomíná. “A pak jsem zase začala navyšovat kilometráž. Takže během první mateřské dovolené jsem si řekla, že s takovou kilometráží se můžu vrátit k ultraběhu. Tak jsem se přihlásila na 50 mil, a když jsem se objevila na svém prvním běhu, vyhrála jsem.”
“Svůj první maraton jsem běžela v Montrealu v roce 2023 v 7 měsících po porodu po prvním dítěti Davidovi. Uběhla jsem ho za 3:37, jen dva týdny poté, co jsem běžela 50 miler v Haliburtonu.”
Po dalším závodě na 50 mil Maguirová znovu otěhotněla. Po narození Arthura v lednu letošního roku se Maguire rozhodla “jít do toho ve velkém a zkusit se vrátit na 100 mil”, přestože během druhého těhotenství vůbec neběhala. (První běh však absolvovala pouhých pět dní po porodu.) V rámci přípravy absolvovala silniční závod Around the Bay (30 km, který je po Bostonském maratonu druhým nejstarším silničním závodem v Severní Americe) a Mississauga Marathon, poté 12hodinový závod Conquer the Canuck.
Desetiletá cesta
To vše připravilo její velký den na závodě v Sulphur Springs. Pro Maguireovou by absolvování závodu na 100 mil minulý víkend znamenalo odpověď na řadu otázek.
“Budu schopná uběhnout 100 mil tak rychle po porodu?” zajímalo ji. “Ale také, jestli budu schopná uběhnout 100 mil po svých dvou velkých nehodách? Poté, co mi řekli, že už nikdy v životě neuběhnu víc než 5 km… Moje první myšlenka byla, že si musím pořídit další přezku, abych jim dokázala, že se mýlí. A trvalo mi to 10 let, trvalo mi to dlouho, než jsem se k tomu dostal, ale tento víkend se mi to podařilo.”
Foto: Zdeněk Šťastný, Miloš Šťastný, Miloš Šťastný, Miloš Šťastný, Miloš Šťastný: Sue Sitki/ Sulphur Springs Trail Race
Maguireová nechala chlapce doma se svým partnerem Paulem Kucherukem a vydala se na závod. Ředitelé závodu pro ni zorganizovali místo ve stanu, kde mohla odsávat mateřské mléko, a kamarádka, která bydlela poblíž nákupu, jí přes noc dodávala teplou polévku. Kucheruková měla být v cíli s chlapci, aby oslavila svůj finiš, ale doběhla o několik hodin rychleji, než předpokládala, a když protnula cílovou pásku, všichni ještě spali.
Zda Maguire uvidíme letos nebo v blízké budoucnosti na dalším ultra závodě, je ve hvězdách. Přihlásila se na několik dalších závodů, včetně náročného zářijového závodu na 100 mil v Haliburtonu v Ontariu, ale není jisté, zda se ho zúčastní – láká ji vyměnit všechen ten čas navíc, který věnuje tréninku, za čas strávený s dětmi v létě jako máma.
“Vím moc dobře, že jakmile se vrátím do práce na plný úvazek jako pojistná matematička a budu mít doma dvě děti, nebudu už moci běhat ultratraily,” řekla. “Prostě si nebudu moci dovolit ten luxus času. Samozřejmě budu běhat dál, protože mě to baví a chci si udržet kondici, ale nebudu schopná běhat velké objemy. Protože když trénujete na 100 mil, musíte běhat hodně dlouhé tratě. a s prací na plný úvazek a dvěma dětmi vím, že to nebudu schopen zvládnout.”
Nakonec však na tom všem sotva záleží. Minulý víkend si Maguireová dokázala, že může běžet mnohem dál než 5 km. Že opět dokáže dokončit stokilometrový závod. Že to všechno zvládne pouhé čtyři měsíce po porodu druhého dítěte. To je více než působivé.
Tagy:
Závody na 100 milTrail RunningUltra Running
