Den Yana Therriena začal loni 23. června dlouho před svítáním, když se připravoval na roli mentora prvního hlavního rozhodčího závodu Ironman 70.3 Mont Tremblant. Triatlonisté, kteří se den předtím zúčastnili závodu na krátké trati, závodili za perfektního počasí, ale neděle byla jiná. Když se dobrovolníci vydali zhodnotit stav jezera, spustil se déšť.
“Kapitán plaveckého týmu říkal, že plavčíci ani nemohli zůstat stát na svých paddleboardech, protože vlny byly tak vysoké a rozbouřené,” řekl Therrien, který během 11 let řídil 18 závodů v Mont Tremblant, včetně mistrovství světa 70.3 v roce 2014. Blíže ke břehu byla voda klidnější.
“Ředitel závodu, lékařský tým a další funkcionáři se rozhodli správně,” když se rozhodli zkrátit 1900 metrů dlouhou trať na 1100 metrů, řekl Therrien. Než však profesionálové a rychlejší plavci věkových skupin vylezli z vody, zvedl se vítr a jezero bylo čím dál rozbouřenější.
“Sportovci se zastavovali u bójí, drželi se jich a snažili se popadnout dech,” řekl Therrien. Jiní šlapali vodu, slyšeli hlasy plavců volajících o pomoc a sledovali kajakáře, jak se snaží udržet své lodě na hladině, když se jich pět nebo šest triatlonistů chytá za ruce.
Úředníci zastavili plavání s 600 triatlonisty stále na pláži a změnili jejich závod na duatlon.
Viděl někdo archu? Fotografie z deštivého závodu Ironman Pro Series v Mont-Tremblantu.
Pro Therriena a jeho kolegy funkcionáře – neopěvované hrdiny, kteří se vzdávají svých víkendů, aby rozhodovali o těžkých situacích a zajistili bezpečnost a spravedlnost sportu – to byla práce na jeden den.
Therrien odhaduje, že za 17 let od doby, kdy se poprvé přihlásil jako dobrovolník na triatlonovém závodě v Saint-Lambert na jižním pobřeží Montrealu, byl v té či oné roli rozhodčím na zhruba 160 závodech. Do té doby závodil na všech distancích od sprintu výše, počínaje svým prvním triatlonem jako mladší důstojník RCMP v Britské Kolumbii v polovině 90. let, a chtěl tomuto sportu něco vrátit. Ale mezi placenou prací v Mountie a vlastním tréninkem na Ironman Lake Placid toho léta byl jeho program plný.
“Rozhodl jsem se zabít dvě mouchy jednou ranou,” řekl, že pomáhal organizátorům závodu a ještě stihl dlouhou tréninkovou jízdu, když objížděl cyklistickou trať. “Na konci dne jsem ujel 100 kilometrů a měl jsem zaplacené závodní tričko a jídlo.”
Tato zkušenost se mu natolik zalíbila, že se přihlásil jako zástupce funkcionářů do rady Triathlon Quebec a absolvoval kurzy, aby se stal provinčním a poté národním technickým funkcionářem. Dnes je jedním z pouhých osmi Kanaďanů, kteří úřadují na mezinárodní úrovni. Tento sport ho zavedl do všech koutů světa, od Glasgow po australské Zlaté pobřeží na Hry Commonwealthu, na Pan Am Games v Torontu a Limě a na sedm mistrovství světa v Londýně, Chicagu, Rotterdamu, Cancúnu, Abu Dhabi, Montrealu a Pontevedře. Víkend po Ironmanu 70.3 Mont-Tremblant v červnu loňského roku byl opět v dešti za úsvitu, tentokrát v olympijské pánvi na montrealském ostrově Île Notre-Dame na posledním kvalifikačním závodě před paralympiádou v Paříži. V době, kdy budete číst tyto řádky, už bude mít za sebou mnoho z těch samých paraatletů v září v Paříži, kde byl pověřen funkcí hlavního rozhodčího na běžecké trati.
Je to vyčerpávající program, který se zjevně nedělá pro peníze nebo slávu. Techničtí funkcionáři sice dostávají zaplacený benzín nebo letenku a ubytování a často dostávají malý honorář, ale jejich motivací jsou esoteričtější věci: láska ke sportu, vzrušení a inspirace, kterou jim přináší přítomnost sportovců, touha vrátit něco své komunitě.
“Pracuji, abych mohl hrát,” řekl Brent Chan, jeden z funkcionářů stojících v dešti v cíli na závodě Para Series v Montrealu. Pracuje jako IT agent pro vládu B.C. a jako závodník věkové kategorie se zúčastnil mistrovství světa v Aucklandu a Chicagu a Challenge Roth v Bavorsku. Na začátku června byl v San Francisku, kde působil jako motocyklový tahoun na závodě T100 World Triathlon Series, a koncem srpna si bral dovolenou, aby mohl dělat hlavního rozhodčího na Ironman Canada v Pentictonu.
“Už jen vidět ty lidi bojovat s těmito podmínkami” byl dostatečný důvod, aby si vychutnal pobyt v Montrealu v tak pochmurném počasí, řekl Chan. “Víte, v plavání je vítr a vlny a teď déšť a zima – jen vidět odhodlání těchto lidí, jak dosahují svých cílů, je opravdu inspirující.”
“Jsem tak trochu člověk, který se řídí daty, takže proto mě to baví,” řekl Hugues Bonin, triatlonista ve věkové skupině a trenér triatlonu a cyklistiky z Montrealu, který měl na akci ParaSeries na starosti registraci. “Být zapojen jako funkcionář je dobrá příležitost, jak se vrátit zpět do sportu.”
Jestli mají Therrien, Chan a Bonin nějakou společnou vlastnost, pak je to to, že jsou puntičkáři, kteří jsou posedlí dodržováním pravidel a dbají na to, aby triatlon byl spravedlivý a bezpečný. Každý technický rozhodčí, se kterým jsem mluvil, se obává, že udělá špatné rozhodnutí. Všichni se také zdají být dokonale vyladěni na lidskou povahu.
Pochopte, že při triatlonu nikdo nikdy nedělá drahoty. Vždycky je to nějaký jiný cyklista. A někdy to musí odnést funkcionáři.
Jak jsem se naučil sundat si digitální hodinky dřív, než se z nich stala “pouta”
“V tu chvíli poznáte, že každý je pod vlivem adrenalinu. Všichni jsou nažhavení. Nikdy to není osobní. Vnímají vás jako rozhodčího bez tváře,” řekl Chan. “Mohou se rozčílit při penaltě a mít pocit, že si ji nezaslouží, ale už se mi stalo, že lidé přišli a omluvili se až poté, co se uklidnili.”
Další společnou vlastností triatlonových funkcionářů je bezmezná energie. Kdo se vzdá možnosti vyspat se, každý letní víkend? Co se týče zbytku roku, Therrien si našel čas i na trénování baseballového, fotbalového a hokejového týmu svého dospívajícího syna, na výuku plavání a jezdectví (v minulosti byl členem RCMP Musical Ride), třikrát týdně hraje hokej a v zimě se věnuje sjezdovému a běžeckému lyžování. Už jste unavený? Je také zakladatelem a organizátorem závodu Tough Mountie Challenge, běhu po stezce a překážkové dráhy založené na policejních výcvikových programech, který se koná na svazích Mount Royal každý rok v říjnu. Tough Mountie dosud vybrala 700 000 dolarů na pediatrický výzkum.
Před nedávnem si Therrien nechal vytetovat nápis “Never give up” (Nikdy se nevzdávej).
“Jsem tvrdé jádro,” přiznává. Bez ohledu na to, jakou roli jako funkcionář zastává, od maršála draftu po hlavního rozhodčího, dává do toho všechno.
“Chci se podělit o své zkušenosti. Chci jít a ujistit se, že se lidé budou učit. Chci se ujistit, že závod proběhne správným způsobem. Vždy se budu snažit udělat vše správně, protože mi na tom záleží.”
Loreen Pindera je triatlonistka a novinářka na volné noze z Montrealu. Tento příběh původně vyšel v čísle 2024 ze září. Triathlon Magazine.