Ross Edgley, který si každý den oblékal neopren a odvážně zdolával mrazivé vody kolem Islandu, se loni zapsal do historie, když uplaval 1610 km a obeplul zemi. Zatímco v titulcích novin se psalo o epickém plavání, drsném působení přírody na jeho tělo a ekologickém výzkumu, který umožnil, Edgley měl mnohem osobnější důvod, proč plavat co nejrychleji a splnit úkol.
Před uvedením jeho nového dokumentárního seriálu na Channel 4 jsem měl to štěstí, že jsem si s ním mohl půl hodiny popovídat. Edgley, plný energie a nadšení (jak se dá očekávat od člověka, který se dokáže smát, až se mu rozpadá jazyk, a za dobrou svačinu uprostřed plavání považuje banán potřený Nutellou a kávu), je ve formě a plný historek ze svého posledního extrémního dobrodružství.
V následujícím rozhovoru prozrazuje, co ho drží nad vodou, jak se vyrovnává s bolestí nechvalně proslulého ‘slaného jazyka’ a velmi zvláštní novinku, o kterou se podělil se svou dlouholetou přítelkyní Hester Sabery a která ho udržela na nohou navzdory ledové vodě, extrémnímu počasí a vybuchujícím sopkám…
220: Gratulujeme k tvému poslednímu masivnímu plavání! Velká Británie a pak Island, přes Loch Ness, Itálii a Yukon…
Ross Edgley: Děkuji! Tento závod se velmi lišil od Velké britské plavecké soutěže, protože se jednalo o závod s časem. Musel jsem se vrátit, protože Hester byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, když jsem začal plavat! Rozhodli jsme se, že se pokusíme o miminko, ale netušili jsme, že otěhotníme tak rychle. Hester mi prostě řekla: “Hele, musíš jet, loď’je zamluvená, Islandská univerzita, vědci, všichni’jsou na palubě…” A tak jsem si řekla: “Tak jo, to je dobrý. Takže jsem měl přesně čtyři měsíce na to, abych to dokončil. Stihl jsem to o pět dní! Doslova jsem přistál a náš chlapeček přišel na svět. Pojmenovali jsme ho Raife, což v severštině znamená “moudrý vlk”.
220: Není nad to, když se člověk dostane pod tlak! Měli jste obavy, jestli se stihnete vrátit?
RE: Ke konci vybuchla v Grindaviku sopka. Evakuovali vlastně celé město, roztavená láva prostě doslova drtila domy. Bylo to šílené. Nemohli jsme se k ní příliš přiblížit kvůli jedovatému plynu. Na východě se pak přes Atlantik přehnal hurikán Erin. Na severu pak největší evropský ledovec shazoval obrovské kusy ledu o velikosti aut.
V tu chvíli posádka řekla: “Rossi, je mi to moc líto. Budeme tady muset dva týdny sedět v přístavu, není to bezpečné.” A tak se stalo. A já na to: “Ne, ne, je mi to moc líto. My odplouváme. Musím se vrátit pro dítě”. Pak se posádka zachovala jako hrdinové. Vyšli jsme ven, všude se čvachtali lidi! Všude hrnce a pánve, všechno se zbláznilo… A já na to: “Ne, ne, ne, to je v pohodě. Pokračuj.”
220: S těmito obrovskými plavbami jste našel skutečnou mezeru. Proč právě Island?
RE: Nápad obeplout Island se objevil několikrát. Když jsem byl na natáčení Thor, láska a hrom s Chrisem Hemsworthem mě učil o severském folklóru a žertovali jsme, že plavání po Islandu by bylo nejbližší plavání po Asgardu, magické říši bohů. Islandská univerzita pak v podstatě řekla, že kdyby se našel někdo tak hloupý, kdo by chtěl plavat kolem Islandu, bylo by to úžasné, protože by mohl sledovat biodiverzitu Islandu v takovém detailu, jaký jsme’nikdy předtím neviděli. A já jsem si říkal, no, já znám jednoho člověka…!
220: Máš úžasnou schopnost přizpůsobit své tělo výzvě, která je před tebou. Takhle to vidíte?
RE: Já tomu říkám “fyziologické loutkářství”, kdy prostě musíš tak nějak přeskakovat mezi tím, co potřebuješ. Je to vědomí, že forma následuje funkci. Takže ať trénuji cokoli, je to prostě o tom, že víte, že se tomu musíte přizpůsobit. Před několika měsíci jsem odjel do Skotska na tréninkový kemp s Tomem Stoltmanem, nejsilnějším mužem světa. Věděl jsem, že prostě musím co nejvíc ztloustnout a být co nejvíc fit, což zní jako takový divný koncept. A on jen řekl: “Dobře, žádný strach, pojď se mnou bydlet a prostě jez to, co jím já”. Je mohutný, 190 kilo, to je jako dva velcí chlapi nalepení na sebe! Dělal jsem si legraci, že je to můj hlavní výživový poradce. Ve Skotsku jsem taky hodiny plaval, prostě jsem se snažil být co nejtlustší a nejvíc fit.
Musíte se dívat i na náznaky v přírodě. Ta myšlenka biomimikry. Když se podíváte, co přežívá ve vodě na Islandu, je to tuk, tuk, velryby, tuleni! Takže jsem se prostě musel víc přiblížit velrybám, protože jsem věděl, že pěkná štíhlá postava – jako má třeba Alex Yee nebo Brownleesovi – na tohle se nehodí.
220: Vždycky se mi líbilo vaše motto ‘nástroj, ne ozdoba’ – je tak osvěžující.
RE: Když jsem jezdil po Islandu, potkali jsme starého islandského náčelníka, který požehnal plavání. Já jsem se oblékal do neoprénu a oni’se doslova jen sem tam tlačí válečky tuku… Podíval se na mě smrtelně vážně a jen řekl “to je úžasná postava pro severskou folklorní mytologii”. A já se tak nějak zasmál. A on na to: “Ne, já to myslím vážně.”
Když se podíváte na staré sochy ve starém Řecku, byly oplácané, víte, házely diskem, zápasily… Ale když se podíváte na mytologii, například Thor byl mohutný muž se spoustou tuku. Byl velký, tlustý a zrzavý – samozřejmě ne v podání Chrise Hemswortha – ale to mi přišlo opravdu zajímavé.
220: Řekla byste, že plavání je vaše superschopnost?
RE: Je to tak milé, když někteří lidé říkají, že jsem opravdu dobrý plavec, ale já je vždycky opravím! Adam Peaty’je úžasný plavec. Keri-anne Payneová je úžasná plavkyně… já jsem jen tvrdohlavá a hloupá. To je rozdíl. A já ten rozdíl rád dělám.
Myslím, že každý má nějakou plaveckou superschopnost. Ta moje je prostě být opravdu tvrdohlavý, plavat daleko a hodně jíst. Ale nehledejte ve mně básnickou techniku. Hlavně ke konci, protože nastupuje rhabdomyolýza, kdy se vám zkapalňují svaly, taky se stejně tak budu potýkat s celulitidou, moje odřeniny byly tak ošklivé… Takže když se podíváte, je to prostě taková ta hnusná technika, kdy si jenom ošetřujete rány a tak, ale prostě víte, že je’to nutné, abyste to zvládli dokola.
Směrem ke grácii nevzdávat se
220: Jak se přes ně dokážete přenést?
RE: Opravdu se mi líbí ta neurověda. Každý si z toho snad bude moci něco vzít. Všichni máme ty dny, kdy se vám nechce trénovat a říkáte si: “To je hrozné, běžte si zase lehnout. Tohle je hrozné”, a tak ta část mozku neustále počítá a říká si: “Stojí to za to?”. Je to v podstatě jako vzdát se a odříkat.
Zajímavé je, že než začnete s jakýmkoli tréninkovým plánem, akcí, čímkoli – pokud je vaše “proč” dostatečně velké, pak se vaše přední střední cingulární kůra přikloní spíše k odvaze než k odchodu. Bude říkat: “Víte co, stojí to za to. “Vzpomeň si, že jsi řekl, že tuhle akci uděláš, abys získal peníze na charitu. Vzpomeň si, že jsi říkal, že tuhle akci uděláš, a zveřejnil jsi to na sociálních sítích, takže nemůžeš nikoho zklamat.” A pak se na to podívá. To všechno jsou opravdu, ale opravdu silné důvody. Takže vaše přední střední kůra mozková si to spočítá a řekne: “ano, vstaň z postele a jdi to udělat”.
Takže při každém přílivu na Islandu byla tma jako v pytli, venku mrzlo a kolem lodi mohly kroužit kosatky! Můj důvod byl: “Točíme dokument. Snažíme se sledovat vzorky eDNA kolem celého pobřeží Islandu. Jestli to nedokončíš, Rossi, vznikne obrovská mezera. A také jsi říkal, že to uděláš a vrátíš se k narození svého dítěte”. Takže všechny tyhle věci mě přiměly obléct si neopren a nastoupit.
Co se týče mého odpadávajícího jazyka a odřených ran aha… Fungují jako trojský kůň, aby se skutečná ochrana oceánů dostala k širšímu publiku! Takže když si lidé řeknou “uf” a označí své přátele: “To je nechutné!”, přinese to naše poselství i novému publiku. Vědci, se kterými jsme spolupracovali, byli neuvěřitelní.
220: Musel jste se podrobit živlům v Lock Nessu a v Itálii, kde vaše plavání ukončilo podchlazení a poté úpal?
RE: Zním tak divně, ale miluju ty zážitky. V Lochnesce jsem si to užila… Kromě halucinací a tak uprostřed Lochnesky to bylo geniální! Zní to tak lacině, ale z neúspěchů se člověk naučí víc než z vítězství. Dozvěděl jsem se toho tolik o celulitidě, rhabdomyolýze, selhání ledvin, podchlazení, o všem… A pak u Trasimenského jezera zase o úpalu a rhabdu. Všechny tyto poznatky mi umožnily odjet na Yukon a překonat rekord za nejdelší nepřetržité plavání po řece na světě, navíc jsem pak věděl dost na to, abych se pokusil o Island. Opravdu si nemyslím, že bych Island zvládl, kdybych neuspěl v Lochnesce a Trasimenu. Kdybych šel z GB plavat rovnou na Island, myslím, že bych to nezvládl, protože bych nevěděl dost o podchlazení a tak.
220: Hádám, že se tě všichni pořád ptají, co bude dál?
RE: Ano! Myslím, že momentálně tak nějak čekám, kde mě kdo bude chtít nechat plavat… Ale jinak se soustředím na to, abych absolutně ovládl závod ke Dni otců. To je můj jediný cíl!
220: Představ si ty chudáky tatínky, kteří se objeví na startu s vajíčkem a lžičkou a Ross Edgley’je tam…
RE: Aha! Přesně tak! Přesně o to mi jde. Přijdu v lycře a s bodlinami, s vajíčkem a lžičkou!
Nová kniha Rosse Edgleyho Jak na hrdinu, Filozofie kovaná vytrvalostí se má začít prodávat v říjnu a již nyní je možné si ji předobjednat. Premiéra dokumentárního seriálu Velká islandská plavba na Channel 4 v sobotu 7. února v 19:30.
Všechny snímky pocházejí od Rosse Edgleyho a The Great Icelandic Swim/ Ollyho Jelleyho.
