Tento víkend se uskuteční poslední závod Ironman v Pentictonu, který byl dlouho domovem jednoho z nejprestižnějších závodů v tomto sportu. Už dlouho se na Ironman Canada neobjevilo mužské profesionální pole. Časopis Triathlon Magazine Kevin Heinze se sešel s místním oblíbencem a několikanásobným vítězem Jeffem Symondsem (na snímku výše, jak vyhrál závod v roce 2022), aby si popovídali o profesionálním závodě, změnách v jeho životě, o tom, jak se prosadit jako profesionální triatlonista, a o jeho budoucnosti v tomto sportu.
Ironman Canada skončil v Pentictonu
TM: Penticton je tvé rodné město, jakou to má pro tebe výhodu?
Symonds: Krása závodění v rodném městě spočívá v tom, že můžete kontrolovat několik dalších proměnných, například nemusíte nasedat do letadla a stresovat se. Jste prostě blízko lidem. Ale také se většinou jednou opravdu špatně vyspíte, ať už je to z brzkého letu, pozdního letu nebo jen z přípravy předešlé noci. Jako místní se před závodem vyspím ve vlastní posteli, absolvuju závod, pak se vrátím domů a vyspím se ve vlastní posteli. Zní to trochu monotónně, ale když se snažíte v závodě dobře uspět, je to to, co chcete.
Když jsi naposledy jel tento závod, 2022, vyhrál jsi ho, ale nebyl to profesionální závod. Letos máme několik nováčků a navíc zavedené kanadské triatlonisty, jako jsou Cody Beals a Lionel Sanders. Když víte, že tu budou, a navíc víte, že se závod koná v Pentictonu naposledy, jak to změnilo vaši přípravu?
Nevím, jestli to nějak výrazně změnilo mou přípravu. Jen jsem byl vděčný za to, že jsem se rozhodl do toho jít. Byl to dost náročný rok a já jsem se k tomu odhodlal před deseti týdny. S mým trenérem Jonathanem Curranem bylo původním plánem jen udržovat se v kondici, ale teď jsem to zintenzivnil.
Co se týče špičkové konkurence, můžete se obávat různých borců, kteří se objeví na závodě, a můžete na to vynaložit energii, ale nakonec jde o to, kdo se dostane do cíle nejrychleji. Můžete přemýšlet o dynamice a strategických aspektech, ale pokud nemáte nohy, budete vůbec schopni tyto strategické pohyby udělat.
Lionel Sanders míří na Ironman Canada, kde se připravuje na Konu
Jste profesionálem již mnoho let a vaše kariéra se protáhla od éry Petera Reida až po éru Lionela Sanderse, takže jste toho zažil a dokázal hodně. Myslíte si, že je nyní snazší nebo těžší být profesionálním kanadským triatlonistou?
Řekl bych, že je to stále těžší. Řekl bych, že na vrcholu je hodně příležitostí, ale mezi nimi toho moc není a není moc příležitostí, jak si tak trochu pomoci.
Trvá to nějakou dobu, než se člověk dostane na takovou úroveň, a tak když lidé v tomto sportu začínají, je těžké hned naskočit a být úžasný. Obvykle trvá roky, než se rozvinou nejen fyzické schopnosti, ale také mentální schopnosti, znalosti, které jsou potřeba k tomu, aby člověk dobře plaval, jezdil na kole a běhal, a znalosti a zkušenosti, které je třeba v den závodu vykonat.
Když se podíváme zpět na tento sport, bývalo dříve více závodů s menšími finančními odměnami, na kterých jste se mohli objevit jako noví profesionálové a vydělat si nějaké peníze. To by stačilo k tomu, abyste se zviditelnili, dostali se do dalšího závodu a mohli pokračovat. Dnes máme jen velké závody. Někteří z nových profesionálů mají dobrý závod a umístí se třeba na 22. místě v poli 80 profesionálů, ale nezískáte tím žádné prize money a sponzoři vás za 22. místo neosloví. Vezměte to v úvahu, navíc všude rostou životní náklady a sponzorské dolary vysychají a pro tyto profesionály je těžké zůstat ve hře dostatečně dlouho, aby se mohli přemostit na tu nejvyšší úroveň, kde si mohou vydělat slušné peníze.
Jakou roli hrají v současné době pro profesionálního sportovce sociální média? Byl jste možná prvním kanadským profesionálem, který toho využil díky své značce “Get Ugly”. Jak to změnilo hru profesionálů?
Pro některé lidi dělat takové věci je snadné, když se chtějí hypovat a natáčet videa. Někteří lidé si s tím dají hodně práce, ale tráví tím spoustu času.
Jako nový profesionál to máte těžké, protože se snažíte vybudovat tuto část, část zviditelnění, část značky a pak se snažíte budovat své sportovní schopnosti. Je to těžké a cítím s novými profesionály a také mám štěstí, že jsem se jako profesionál dostal nahoru, když to ještě nebylo tak těžké.
Před několika týdny vytvořila další profesionálka z Pentictonu, Jen Annettová, ženský světový rekord v triatlonu na vzdálenost Ultraman. Vidíš v ultra i svou budoucnost?
Je spousta věcí, které do mě šťouchají a které bych chtěla dělat. Ultraman by byl super. Není to na prvním místě seznamu. Uvidíme, co mě bude motivovat víc. Mnohem víc by mě například nadchlo, kdybych si pořádně zaběhl maraton. Do města se nám přistěhovalo dost rychlých běžců a mluví se o maratonu, něco jako je ten v Sacramentu. Byla by to výzva dostat se tam se směsicí opravdu rychlých lidí a uvidíme, jak to dopadne. Možná bychom to mohli udělat nebo nějaké ultraběhy.
Také u ultra musím říct, že nemám rád, když na mě jako posádka čekají lidé jako já. Myslím, že bych byl radši, kdyby fandili oni a já je jen neobtěžoval. A taky mám docela rád, když mám na trati lidi, se kterými můžu bojovat o dobrý zážitek ze závodu, a to se na ultra moc nestává.