O tři děti, tři země a tři zaměstnání později se Roberta “Bobbie” Makerová vrátila na startovní čáru. Během dvanáctileté pauzy od sportu se bývalá profesionální fotbalistka, která se stala triatlonistkou, přestěhovala do Francie, otevřela si v centru Paříže velmi úspěšnou “Cupcakery”, přestěhovala se do Amsterdamu a stala se matkou tří holčiček. Její odchod od triatlonu však s žádným z těchto milníků nesouvisel.
Sen
Maker, rodák z Portugal Cove v Newfoundlandu, se přestěhoval na vysokou školu do USA, kde získal fotbalové stipendium. Makerová snila o tom, že bude hrát profesionálně, a na důkaz toho měla na stěně plakáty Mii Hammové, čímž si vysloužila možnost startovat v 1. divizi NCAA, což byla v té době nejvyšší úroveň ženského fotbalu.
“Na zdi jsem neměla žádnou vysněnou fotbalistku z časopisu Seventeen. Byla to americká ženská fotbalová reprezentace,” vzpomíná. “Mám fotky ze střední školy v reprezentačním dresu Mii Hammové. Stoprocentně jsem chtěla všechny své děti pojmenovat Mia. Mia jedna, Mia dvě, Mia tři.”
“Fotbalová divize 1 NCAA byl sen,” říká. “Hrála jsem čtyři roky univerzitní fotbal a ještě po dvaceti letech držím většinu rekordů na té univerzitě v počtu gólů, což je docela super.”
O několik let později začala profesionální ženská liga WSL. Přestože Makerová hrála na poloprofesionální úrovni i po vysoké škole, pravidla omezující zahraniční hráčky a konkurence čerstvých talentů znamenala, že se Makerová ve svých 24 letech do ní nedostala.
“Byla to těžká pilulka,” říká. “Když posledních deset let mého života bylo jen o tom ‘dostat se do dalšího týmu, do dalšího provinčního týmu, dostat pozvánku na ten turnaj’, byla to moje identita. Pak někdo řekne, že doslova neexistuje žádná jiná hra, kterou bys mohl hrát. Bez fotbalového týmu jsem ani nevěděl, jak si najít přátele. Jako třeba s kým chodit, když to není fotbalista? Kam máš jít? Ale takhle jsem vlastně spadl do triatlonu.” A taky jsem se k němu dostal.
Nová láska
Maker přešla na učitelskou dráhu, ale protože toužila po sportu, přihlásila se do místního běžeckého klubu. Jeden muž ve skupině trénoval na Ironman Canada. Makerová netušila, co to ironman je, ale napadlo ji, že by ho mohla zvládnout.
“Chlapíkem”, který trénuje na Ironmana, se ukázal být Ray Maker neboli pro zbytek světa DC Rainmaker. Zatímco jeho webové stránky s triatlonovými a technickými recenzemi jsou nyní notoricky známé., tehdy to byl jen blog o jeho přípravě na Ironmana. Ať už o tom na blogu psal, nebo ne, jeho příprava zahrnovala i partnera. Trénovali spolu po práci, o víkendech jezdili do hor na dlouhé cyklistické vyjížďky, běhali spolu s klubem a nakonec se do sebe zamilovali.
Nový sen
Oba strávili roky prací v denním zaměstnání, tréninkem a závoděním, a přestože Makerová nakonec sama Ironmana neabsolvovala, stala se posedlá závoděním na olympijské vzdálenosti. Díky své minulosti v profesionálním fotbale, zkušenostem s trénováním středoškolských sportů a přirozené touze vyniknout jako sportovec našla Makerová úspěch hned – ale ne zcela dostatečný. Nedokázala proměnit dva roky konzistentních výsledků v první pětce ve vítězné výkony a Makerová se nedokázala dostat na vytouženou úroveň olympijské kvalifikace.
“Někdy je to o štěstí,” říká. “Když se zaháčkujete u správného trenéra, ve správné malé skupině, dostanete správného člověka, za správných okolností – a to se mi nepodařilo. A to je naprosto v pořádku. Svého mladšího triatlonového já vůbec nelituji.”
Pak ale její trenér Makerové nabídl novou mrkvičku, za kterou se měla honit: polovičního Ironmana.
“Přešla jsem na sedmdesátku. 3,” říká. “A chtěla jsem se tam stát profesionálkou. A chtěla jsem jet na mistrovství světa.”
Udělat, nebo zlomit
Maker se pokusil kvalifikovat na mistrovství světa Ironman 70.3.
“Celý rok jsem se věnovala 70.3 Boise a dala do toho všechno,” říká. “Měla jsem na programu osm nebo devět měsíců a mým cílem bylo kvalifikovat se na mistrovství světa.”
“Závod jsem prohrála na plavání,” vzpomíná. “Na kole jsem se vydrápala zpátky a pak jsem všem ujela.”
Ale nestačilo to. Makerová bojovala v mrazivé teplotě vody a už tak slabší plavání jí způsobilo příliš velkou ztrátu.
“V Boise jsem skončila na třetím místě,” říká. “Na mistrovství světa se dostali jen dva nejlepší. Myslím, že to byl moment, který mě, nechci říct, že mě zlomil, ale od deseti let jsem dělala soutěžní sport celým svým srdcem. Všechno, moje identita, moje sebevědomí, bylo vždy založeno na mých výkonech. Člověk položí celý svůj život na lopatky, aby se pokusil dostat na mistrovství světa, a když se zastaví a rozhlédne se, když závod skončí… Rozhodně jsem měl chvíli, kdy jsem si říkal, co to děláš?”
Makerová byla připravena na změnu a za svým rozhodnutím si stále stojí, ale čas jí také dal nadhled.
“Když se na to dívám zpětně, přála bych si, abych si s tím svým já mohla popovídat a říct jí: udělala jsi dobře,” říká.
VŠICHNI tam patříme – Nejúspěšnější triatlonistka světa jede do Kony
Nová dobrodružství
Makerová sice skončila s profesionálním sportem, ale její život se jen zrychlil. S Rayem se vzali a přestěhovali se do Paříže. Makerová si 300 m od Notre Dame otevřela mezinárodně uznávanou “Cupcakery” a poté Cake Studio. Stali se rodiči tří malých holčiček a poté, co se stránky DC Rainmaker staly pro oba prací na plný úvazek, se přestěhovali do Amsterdamu. Bavilo je to všechno dokumentovat na svých webových stránkách.
Makerová byla připravena opustit své profesionální sportovní ambice, ale uprostřed výluky COVID se třemi dětmi a jejich podnikáním si uvědomila, že za sebou nechala velký kus sebe.
“Nedělala jsem jinou fyzickou aktivitu než doslova nošení dětí,” říká. “Narazila jsem na tak tvrdou zeď, že jsem si řekla, tohle dělat nebudu, takhle žít nebudu. Vzdala jsem se všeho. Celá moje identita byla pryč. Už nejsem závodnice. Jsem vždycky poslední: děti jsou první, DC Rainmaker je další, Ray je další, pes, a pak jsem tu já.”
“Dostal jsem se do bodu, kdy jsem si řekl, že se něco musí změnit. Nechci být taková máma. Myslím, že když máte tři malé holčičky, máte povinnost je nejen povzbuzovat k různým věcem, ale také jim ukázat, že mámy mohou být i jiné.”
Mámy mohou být atletkami Ironman
Maker si našla trenéra, znovu aktivovala svůj účet na TrainingPeaks a přihlásila se na Ironmana.
Plánování na úrovni NASA, delegování a žádání o pomoc bylo způsobem, jak to jako rodina zvládli. A po 12 letech Makerová našla cestu na startovní čáru.
Po svém prvním závodě po návratu, zahřívacím závodě na poloviční vzdálenost na Gran Canarii, stála Makerová na startovní čáře ironmana v Klagenfurtu.
Přestože byla na konci nemoci, celý den se cítila hrozně a čelila všem výzvám, které Ironman zaručuje, Makerová se dostala na kouzelný koberec.
“Ten pocit, když protnete svou první cílovou pásku Ironmana a víte, že všechny ty roky máte právě za sebou… Vím, že to zní lacině, ale byl to životní úspěch,” říká.
“Jako dospělý úspěch a s vědomím toho, z čeho jsem se vrátila, si myslím, že ten pocit hrdosti už nikdy nezopakuju,” říká. “Byl to celý ten všeobjímající moment: ‘Dobrá práce, chlapče. Pořád máš kuráž.”
Nejlepší triatlonové příběhy s dobrým pocitem v roce 2023
Získání vítězství
Svým výkonem si vybojovala místo v Koně a za přihlížení svých děvčat dosáhla svého cíle – startovat na mistrovství světa. I když říká, že vidět své dívky, jak zažívají závody a sledují její závodění, je skutečnou odměnou, o rok později na Challenge Gran Canaria Makerová konečně získala své první vítězství ve věkové skupině.
Sarah Bonnerová pravidelně přispívá do časopisu Triathlon Magazine. Žije na španělském Lanzarote.
Tento článek původně vyšel v červencovém čísle časopisu Triathlon Magazine Canada.