Paralympijské závody jsou ze své podstaty inspirativní a vzrušující. Jako Globe and Mail se vyjádřila redakční rada., hry nabízejí „vzrušující připomínku toho, čeho jsme všichni schopni, když se odmítáme smířit se zdánlivými omezeními“.
Příběh Globe dále cituje studii provedenou po paralympiádě ve Vancouveru v roce 2010, která „zjistila, že 23 % kanadských zaměstnavatelů uvedlo, že hry zvýšily jejich ochotu zaměstnávat lidi s postižením“, což signalizuje, jak důležitá je paralympiáda pro naši společnost, která skutečně mění pohled na postižení.
Kromě toho všeho je však vzrušující i samotná soutěž. Kategorie žen PTWC na včerejší paralympiádě ho poskytla spoustu – nemluvě o velkém dramatu díky minulosti sportovců, kteří v závodě soutěžili.
Vykoupení pro Parkerovou
Před třemi lety na paralympiádě v Tokiu byla úřadující mistryně světa Lauren Parkerová jen pár metrů před cílem dostižena Američankou Kendall Gretschovou, která doběhla těsně před Parkerovou a získala zlatou medaili.
„Tokio pro mě bylo velkým zklamáním, ale to jen vytvořilo větší oheň v břiše,“ řekla Parkerová. řekla australské televizní stanici Australia Broadcasting Corporation, když se chystala na paralympiádu v Paříži.. „Vím, že mám v Paříži nevyřízené účty, ale poslední tři roky jsem myslel jen na to, abych získal zlatou medaili.“
Její olympijské sny však zpochybňuje i to, že Parkerová měla před začátkem her ošklivou nehodu, při níž si málem zlomila nohu, když se jí při jízdě rychlostí 35 km/h zabořila do země.
Parkerová je však zvyklá překonávat nepřízeň osudu. Je bývalou profesionální triatlonistkou, která v dubnu 2017 přišla při nehodě na kole o nohu. Pouhé tři měsíce poté, co se po šesti měsících pobytu na spinální rehabilitační jednotce dostala z nemocnice, získala Parkerová bronzovou medaili na Hrách Commonwealthu 2018.
Gretschová se narodila s rozštěpem páteře a do Tokia přijela jako několikanásobná zlatá medailistka ze zimních paralympijských her 2018 v biatlonu a běhu na lyžích.
V kategorii jsou zařazeni závodníci PTWC1 a PTWC2 podle stupně závažnosti zranění sportovců. Jako závodník PTWC2 nechal Gretsch za sebou závodníky PTWC1 (včetně Parkera) 3:38 minuty.
Parker vedl po 750 m plavání a po 20 km handicapové části závodu si udržoval náskok necelé dvě minuty. Po nasednutí na závodní vozíky na závěrečných 5 km by Gretsch získal o něco více času, ale ne dost, protože Parker by si udržel zlatou medaili s náskokem 1:23.
„Nemůžu uvěřit, že jsem to dnes dokázala,“ řekla Parkerová po závodě pro World Triathlon. „Byla to pro mě dlouhá cesta, než jsem se dostala až sem, a nemohla bych být pyšnější a šťastnější, že jsem získala zlatou medaili. Poté, co jsem v Tokiu skončila druhá o necelou vteřinu, to byl v posledních třech letech velký hnací motor, každý den, během každého tréninku. Tvrdě jsem pracoval, abych dosáhl toho, co se mi dnes podařilo.
„Sport přináší týden co týden emocionální horskou dráhu,“ pokračoval Parker. „Hodně jsem toho zažil po emocionální, osobní i fyzické stránce. Nehoda na kole a spousta dalších věcí, které jsem v posledních třech letech musel překonat. Bylo to velké tříleté budování. Už od Tokia jsem říkal, že chci v Paříži získat zlato, a to také udělám.“
„Kdykoli proti sobě závodíme, vím, že to bude těžký závod,“ řekl Gretsch po závodě. „Dnes to nebyla výjimka. Tato trať je fenomenální. Dnes jsem do toho dal všechno, co jsem mohl, a také poslední tři roky, které k tomu vedly. Bylo to to nejlepší, co jsem mohl udělat. Jsem hrdý na všechno, co jsem udělal, abych se sem dostal. Víc si člověk nemůže přát. Už od Tokia jsem věděl, že tenhle závod bude strašně těžký. Mít šanci se alespoň přiblížit Lauren, to bude opravdu těžký závod.“
Taylorová získala bronz na první paralympiádě
Ačkoli nikdy nebyla v pozici, aby se mohla utkat s Parkerovou nebo Gretschovou o první dvě místa na stupních vítězů, Kanaďanka Leanne Taylorová se v Paříži snažila dosáhnout svého „divokého snu“ o medaili. Před šesti lety měla Taylorová nehodu na horském kole a ochrnula od pasu dolů. Taylor se rozhodla „získat svůj život zpět“ a začala se věnovat para triatlonu. Téměř se kvalifikovala na olympijské hry v Tokiu a v následujících třech letech se stále zlepšovala.
„Celá tahle cesta začala jako divoký sen,“ řekla Taylor. „Opravdu až na začátku tohoto roku jsme se pak odvážili snít o tom, že medaile je možná.“
Před šesti lety si myslela, že její život skončil. Teď je z ní uchazečka o paralympijskou medaili.
Když dokončila cyklistickou část závodu a její průvodce a manžel Scott Dyck ji posadil do vozíku pro závěrečnou jízdu, byla Taylor na čtvrtém místě, nedaleko za Brazilkou Jessicou Ferreirovou. Ferreira na začátku běžecké části havarovala, což Taylorové zajistilo onu vysněnou pozici pro bronzovou medaili.
„Když jsem byla v běhu, moje trenérka (Carolyn Murrayová) mi řekla, že jsem třetí. Viděla jsem, které závodnice jsou za mnou a jaký je odstup, takže jsem si uvědomila, že stačí jen vydržet,“ řekla Taylor po závodě. „Když jsem vjížděla do cílové rovinky, jen jsem se dívala po manželovi, abych mu oznámila, že jsme to dokázali.“
Z jejího bronzového výkonu se netěšil jen její manžel. Na trati ji povzbuzovala skupina 29 domácích fanoušků s vlajkami a v červenobílém oblečení.
„Měla jsem tu tolik přátel a rodiny, kteří mě přišli podpořit. Tolik pro mě znamenalo, že jsem je svým výkonem přiměla fandit ještě hlasitěji než dosud,“ řekla Taylor. „Tahle medaile pro mě znamená strašně moc. Je tu obrovská skupina lidí (tady i doma), kteří mě podporovali, abych se dostala až sem. Mít teď něco, co jim ukážu, že právě proto jsme to dělali a stálo to za to. Mít ten hmatatelný předmět, který řekne, že tohle je práce, kterou jsme do toho dali, je obrovské. Moc se těším, až se vrátím domů a poděkuji lidem, jejichž medaile to opravdu je.“