Fotografie: Kevin Mackinnon
Po loňském ohromujícím vítězství na mistrovství světa IRONMAN v Nice pokračovala Němka Laura Philippová ve své působivé jízdě i v roce 2025. Kampaň zahájila vítězstvím na IRONMAN 70.3 Kraichgau a poté se blýskla neuvěřitelným časem 8:03 na IRONMAN Hamburg. Na to navázala svým prvním vítězstvím na Challenge Roth. Po vítězství v Rothu jsme osmatřicetiletou závodnici zastihli, abychom si s ní popovídali o jejím vítězném dni a plánech, které má do Kony.
Slowtwitch.com: Gratuluji, Lauro. Mluvili jsme o tom, co by znamenalo získat vítězství tady. a vy jste to dokázali. Stále se usmíváte. Jaký je to pocit, že jste tu konečně vyhrál?
Laura Philipp: Ano, je to určitě zvláštní. A bylo to opravdu tak dobré, jak jsem si představovala. Běžet maraton v čele už bylo docela unikátní. Ty davy lidí tam jsou šílené. A hlavně na stadionu – to bylo ohromující, vstoupit na stadion… Člověk si opravdu připadá jako rocková hvězda, víte, a je to tak super, když z vás mají lidé radost. Prostě jsem se snažil to vstřebat a užít si to.
Loni jsi mluvil o tom, že to pro Nice bylo opravdu dobré vybudování. Loni jsi skončil druhý. Letos jsi získal vítězství. Cítíš se díky tomu před startem v Koně ještě víc nadšený?
No, víte, moc dobře si uvědomuji, že každý závod je jiný. Každé pole je jiné. Podmínky jsou jiné. Takže si myslím, že je to vždycky velká motivace vyhrát. Ale dnes jsem opravdu vděčný, že se mi to podařilo. Na začátku týdne jsem byl nemocný a byl jsem blízko tomu, abych Felixovi zavolal, že to asi nezvládnu. Předem jsem o tom nemluvila, protože je to vždycky citlivé. Člověk opravdu musí naslouchat svému tělu a dělat chytrá rozhodnutí. Opravdu jsem si hodně odpočinula a doufala, že to zvládnu. Cítila jsem se dobře. Možná mi trochu chyběl závěrečný závěrečný tlak, ale to je jeden z důvodů, proč jsem velmi vděčná, že jsem nemusela až do cíle super hluboko sáhnout. Kdyby to byl boj jako v Hamburku, tak si myslím, že by to na nás dneska asi bylo moc.
Zdálo se, že jsi byl na kole velmi trpělivý. Bylo to v plánu, nebo to bylo proto, že tě zajímalo, jak je na tom tvůj zdravotní stav?
Ano, určitě. Snažil jsem se řídit pocitem. Měl jsem v hlavě strategii tempa, něco, co jsem chtěl v průběhu vyzkoušet. Neustále pracujeme s mými partnery na hledání způsobů, jak být rychlý a. Swiss Side jsou skvělí v tom, že vám poradí, jak jezdit na trati. Bylo to něco, co jsem si vyzkoušel v Nice – tam to fungovalo velmi dobře, takže jsem se to snažil udělat i dnes. Ale upřímně řečeno, na této trati se dvěma koly je to velmi obtížné. Ve druhém kole máte opravdu ztuhlý krk, protože musíte mít hlavu vysoko a být super opatrní.
Bylo dobré jet podle citu a vždycky je chytřejší být trpělivý a nejít jako super šíleně tvrdě. A ano, myslím, že jsem to zvládl dobře. Bylo samozřejmě motivující slyšet, že se mezera snižuje. Kdyby například Alanis svůj odstup zvýšila, asi bych přemýšlela o tom, že něco změním. Jsem si jistá svým během, ale dneska jsem si nebyla moc jistá, jak se cítím, a hlavně vzhledem k tomu, že vzduch na kanále byl super suchý (a prašný), tak jsem určitě cítila, že je to pro moje plíce těžké. Takže jo, myslím, že mi to vyšlo perfektně. Jsem rád, že jsem mohl předvést to, co jsem dokázal. Vím, že se to neblíží osmi hodinám, ale to nikdy nebyl můj cíl, zvlášť když jsem do závodu vstupoval, aniž bych se cítil stoprocentně. Připadalo mi trochu směšné o tom předem vůbec mluvit, protože si myslím, že člověk musí být Like 100 procent a připravený.
Tak to prostě je. Kluci nikdy nedostali otázku na nějaké rekordy, protože mohli prostě závodit o vítězství. Cílem číslo jedna je, že jako profesionální sportovci závodíte pro vítězství. A pak mohou být závody o rekordy, ale myslím, že většinou se rekordy prostě stanou, protože máme super intenzivní závody a perfektní podmínky. Jinak si myslím, že je třeba nastavit něco podobného, jako to udělali Lionel (Sanders) a Jan (Frodeno) – pokus o rekord, kdy se snažíte optimalizovat vše, co je ve vaší moci.
Co se děje nyní, když vedete do Kony. Doufám, že si trochu odpočinete?
Určitě pauzu. Myslím, že minimálně dva týdny. Taková sezónní pauza, a pak vlastně začnu stavět Konu a začátkem září pojedu na Havaj. Na Maui budu dělat dlouhou přípravu na závody. To je na trénink docela v pohodě. A pak přejedeme do Kony na závodní týden.
Na Havaj pojedete jako obhájce titulu a po dvou neuvěřitelných závodech. Spousta lidí tě bude považovat za člověka, kterého je třeba porazit. Těšíte se na to, nebo se toho bojíte?
Myslím, že na mistrovství světa je dobré to, že nejsem jediný favorit. Je tam pět až sedm holek, které jsou opravdu, ale opravdu silné, a jsme zhruba na stejné úrovni. Nakonec nejsem jediná obhájkyně titulu, která se vrací. (Lucy Charlesová-Barclayová je poslední ženou, která v Koně vyhrála.) Takže si myslím, že tlak bude na několika bedrech. Myslím, že se nejvíc těším na to, až do závodu nastoupím s číslem na náprsence. Myslím, že je to super výjimečné a že si to chci svým způsobem užít a oslavit, protože to už možná nikdy nezažiju. A pak ano, myslím, že to bude psychická výzva, že budu cítit tlak. Ale samozřejmě tlak vyvíjím i na sebe. Chci si vést dobře a zjistit, jestli můžu být v Koně lepší.
Ten sen (stát se mistrem světa) jsem si už jednou splnil. Nejsem si jistý, jestli se mi to podaří znovu, ale myslím, že hlavním cílem je jet tam v co nejlepší formě, cítit se zdravý, a pak už do toho jen jít. A myslím, že si nemůžete přát víc a pak do toho v ten den dát všechno.
Tagy:
Challenge RothIRONMAN World ChampionshipLaura PhilippRoth 2025
