Když se Nor Kristian Blummenfelt postaví na start Ironmana, je těžké si proti němu vsadit a v neděli na mistrovství Evropy Ironman ve Frankfurtu ukázal, proč tomu tak je. Na běžecké trati smazal devítiminutovou ztrátu, posunul se z osmého místa na první a ukradl vítězství jinému Kristianovi – Dánovi Kristianu Høgenhaugovi – v úžasném traťovém rekordu 7:25:57. Høgenhaug si udržel druhé místo a Blummenfeltův krajan Casper Stornes dosáhl nejlepšího výsledku na Ironmanu ve své dosavadní kariéře, když doplnil stupně vítězů na třetím místě.
Høgenhaug se dostal do vedení
Muži vyrazili z vody v čele se Švýcarkou Andreou Salvisbergovou, která plavala v čase 47:42. Za ním následovala skupina sedmi dalších mužů (včetně Høgenhauga a Stornese), kteří se od sebe vzdálili v rozmezí zhruba 20 sekund. Málokdy se stává, že by byl Blummenfelt po plavání příliš vzadu, ale v neděli se při vjezdu do T1 ocitl na 10. místě, celou minutu a půl za Salvisbergem a ostatními lídry. Němec Patrick Lange byl hned vedle Blummenfelta, když vystupovali z vody, a Gustav Iden byl o dalších 15 sekund zpět.
Po pomalejších přechodech se Stornes a Høgenhaug vzdálili na 47 a 90 sekund a Blummenfeltův náskok na čele vzrostl na více než dvě minuty. Prvních zhruba 20 kilometrů na kole vedl Němec Jonas Schomburg. Stornesovi a Høgenhaugovi se podařilo dotáhnout zbytek lídrů a po jejich dostižení se Høgenhaug vydal na vlastní pěst, vyletěl nahoru a osamoceně ovládl první místo.
Zhruba ve čtvrtině trasy měl Høgenhaug před Salvisbergem, Stornesem a zbytkem pronásledovatelů náskok minuty a půl. Blummenfelt se v tu chvíli ocitl ve druhé skupině pronásledovatelů, čtyři a půl minuty za ním byli mimo jiné Iden, Lange a Dán Magnus Ditlev. Od té chvíle se situace pro Blummenfelta a spol. jen zhoršovala (a pro Høgenhauga zlepšovala), protože náskok Dánů stále rostl.
Na konci prvního ze dvou kol na kole si Høgenhaug vytvořil náskok 3:39 před Stornesem a první skupinou pronásledovatelů, zatímco Blummenfelt, Ditlev a Iden byli téměř pět minut zpět. (Lange ztratil kontakt s touto skupinou v polovině prvního kola a po 56 kilometrech jízdy ztrácel na vedoucí skupinu téměř sedm minut.)
Høgenhaugův náskok kupodivu dále narůstal a v jednu chvíli dosáhl až osmi minut a více před dalším nejbližším závodníkem. Ke konci jízdy se Blummenfeltovi a Idenovi podařilo vyrovnat s většinou zbytku pole, ale Høgenhaug zůstal nedostižný. Ditlev v závěrečných fázích kola dohnal jen nepatrnou ztrátu a do T2 vjížděl se ztrátou 7:50 na svého dánského kolegu.
Běh na věky věků
Díky rychlému přechodu získal Høgenhaug ještě větší náskok, když se na maratonskou trať vydal s více než devítiminutovým náskokem před Ditlevem. Stornes byl těsně za ním na třetím místě, následován sedmi dalšími muži (včetně Blummenfelta a Idena), všichni v rozmezí jedné minuty od stupňů vítězů. Vypadalo to však na souboj o druhé a třetí místo, protože Høgenhaug si po své nebojácné jízdě a mezičase na kole 3:52:10 (nejrychlejší čas dne) vybudoval příliš velký náskok.
Penalizace na začátku běhu za přijetí “vnější pomoci” z Høgenhaugova náskoku ubrala minutu, ale po jejím odpykání se vrátil k práci a pokračoval vpřed po trati běhu. Asi po pěti kilometrech se Ditlev vyškrábal na pět a půl minuty od svého krajana, ale v tu chvíli se vedle něj zastavil rozhodčí závodu a ukázal mu červenou kartu, která ho diskvalifikovala ze závodu. Ditlev byl z tohoto rozhodnutí zmatený a rozhořčený a požádal úředníka o vysvětlení.
Nebylo jasné, co přesně se stalo, ale Ditlev pravděpodobně dostal žlutou kartu (což znamená, že si musel odpykat minutový trest), kterou následně ignoroval. To vedlo k diskvalifikaci, ačkoli mu bylo dovoleno pokračovat v běhu, dokud funkcionáři rozhodnutí nepotvrdili. O poměrně dlouhou dobu později bylo oznámeno, že Ditlevova červená karta byla vzata zpět a on mohl závod dokončit.
Po jednom ze čtyř kol na běžecké trati se Høgenhaugův náskok před Ditlevem snížil na 5:19, přičemž Blummenfelt a Stornes nebyli daleko za ním. Na konci druhého kola oba Norové předjeli Ditleva a posunuli se na druhé a třetí místo, ale stále měli více než čtyřminutovou ztrátu na vedoucí pozici.
Necelý půlmaraton před koncem Blummenfelt opustil svého přítele a tréninkového partnera a vyrazil vzhůru, první místo na dohled. Po dalším kole už Høgenhaugův náskok ukrajoval a pouhých 10 kilometrů před cílem ho od čela závodu dělilo necelých 90 sekund. Od této chvíle už nebylo otázkou, zda Blummenfelt Høgenhauga dostihne, ale spíše to, zda se mu podaří dostihnout kdy by.
Průsmyk přišel jen o pár kilometrů později, na 21. kilometru. Blummenfelt předjel Dána, který se statečně snažil. Blummenfelt byl prostě příliš dobrý a zaběhl neuvěřitelný maratonský mezičas 2:30:59 (v 90stupňovém vedru). Jedná se o nejrychlejší maraton v Blummenfeltově závodní kariéře Ironmana, který překonal jeho osobní rekord z loňského roku, kdy ve Frankfurtu zaběhl čas 2:32:29 hod. Blummenfeltův výsledný čas byl 7:25:57, čímž překonal svůj vlastní rekord trati Ironman Frankfurt (rovněž z loňského roku) 7:27:21.
Høgenhaug sice ztratil na Blummenfelta výrazný náskok, ale na běžecké trati nebyl žádný břídil. Po nejrychlejším mezičase dne na kole následoval maraton za 2:42 a udržel si druhé místo. Cílovou pásku překonal v hvězdném čase 7:28:32, o něco více než minutu před Stornesem, který obsadil třetí a poslední místo na stupních vítězů.
Iden skončil téměř osm minut za Blummenfeltem a protnul cílovou pásku na čtvrtém místě a Ditlev v zadní polovině běhu výrazně uvadl, propadl se na osmé místo a zastavil časomíru o více než 16 minut za vedoucím závodníkem.
