Oslava vítězství čtyřčlenného týmu s posádkou. Fotografie: Vítězný tým se účastní závodu 861 kilometrů dlouhého závodu: Kevin Mackinnon
Po 861,6 mílích a dvou dnech, sedmi hodinách a 30 minutách jízdy dorazil tým Slowtwitch Goodlife Racing minulý čtvrtek večer do Duranga v Coloradu. Byli jsme na místě, abychom pořídili snímky z neuvěřitelného závodu, který následuje po první části Race Across America – mnoho z nich si můžete prohlédnout na níže uvedeném odkazu.
Když jedete na kole po většinu tří dnů a dvou nocí, potřebujete hojnou podporu, a té měli čtyři jezdci týmu po ruce opravdu hodně: Greer a Shane Peed, Eli Cullison a Jordan Reed. Na cestu se vydala tři vozidla – obytný vůz, “Rex Rover” a dodávka. V těchto vozidlech zajišťovali podporu šéf posádky Terry Wilson a mechanik Vincent Wieser. Eric Wynn a Nick Munger ze společnosti Slowtwitch se starali o logistiku a spoustu řízení, zatímco šéfkuchař Zach Midgett připravoval jídlo a také se zapojil do spousty řízení.
Zastávka Rex Roveru a obytného vozu pro doplnění paliva.
Jakkoli je jízda na kole dlouhá několik set kilometrů náročná, působit jako člen podpůrného týmu není zrovna procházka růžovým sadem. Kromě 861 mil je třeba zvládnout ještě mnohem více jízdy – pro několik nešťastníků, kteří skončili v RV ve středu odpoledne a večer, byla dlouhá cesta kolem horských průsmyků, aby se dostali zpět na trať poblíž Flagstaffu v Arizoně. (Bylo velmi skličující sledovat, jak mi aplikace map v mém telefonu začala říkat, že jsem 60 mil od Flagstaffu, a o několik hodin později mi ukázala, že jsem najednou 120 mil daleko). Pak je tu spánek, nebo jeho nedostatek. S dvojicí jezdců, kteří přijíždějí zhruba v půl druhé ráno, máte pár lidí z trailového vozidla, kteří také potřebují nakrmit. (Dá se říct pozdě v noci, brzy ráno pro šéfkuchaře Zacka?) Šéf posádky Terry Wilson strávil v podstatě celou cestu v trailovém voze – byl v něm po celou dobu jízdy, pak si rozbalil matraci a spal v něm v noci.
Navzdory nepohodlnému spaní – 11 lidí se muselo nějak zkoordinovat do šesti postelí, takže se našlo pár lidí, kteří strávili noc nebo dvě buď na zadním sedadle kamionu, nebo na podlaze obytného vozu – se posádce podařilo zůstat nad věcí po celou dobu závodu. (Ne že by lidé nebyli po závodě unavení – podle zpráv bylo tento víkend vyčerpaných hodně lidí!)
Na všechno náročné se však rychle zapomnělo, když se čtyřčlenný tým sešel na posledních pár kilometrů závodu. Když všichni jezdci vystoupili na hranici města Durango na závěrečné čtyři míle jízdy, byla cítit hmatatelná úleva pro posádku, která tak tvrdě pracovala na tom, aby to všechno pomohla uskutečnit.
Z Oceanside do Duranga
Posádka se schází před startem závodu, aby si naposledy prošla logistiku.
Poslední pohled na kola před startem závodu …
A spousta další pozornosti, kterou si vyžádalo 861 kilometrů jízdy.
Kromě povinného “přímého následování” v noci (viz níže) je na některých úsecích trati také nutné, aby bylo trailové vozidlo přímo za jezdcem. Je to dlouhá, pomalá jízda se spoustou času na prvním nebo druhém rychlostním stupni.
Závodníci jeli každou noc zhruba do půl druhé ráno, další posádka startovala za východu slunce, což bylo zhruba v půl šesté ráno.
Jindy bylo povinné “přeskakovat” kolem jezdců – některé okresy přímé následování neumožňují.
Matthew Lefthand, který zvítězil v sólové divizi Race Across the West, by za své úsilí stanovil nový traťový rekord. Jeho jízdu podporovala dvě vozidla.
Šéf posádky Terry Wilson strávil v dodávce šílené množství času …
Ale také se ocitl ve službě s mokrými ručníky, když se snažil pomoci jezdcům na jednom brutálním úseku dálnice v poušti, kde teploty dosahovaly hodně přes 100 stupňů.
V některých pouštních úsecích bylo neustálé zásobování jezdců vodou a elektrolyty.
Všichni se po úspěšném závodě usmívají.
Usmívá se šéfkuchař Zack, protože dnes není na palubě k večeři?
Tady se nebudeme hádat – závod napříč Západem byl dost náročný. RAAM to ale posouvá na úplně jinou úroveň.
Tagy:
Závod napříč západemSlowtwitch Goodlife Racing Team
