V lednu jsem byl na treku v národním parku Torres del Paine v Patagonii a několik dní jsem byl bez mobilního spojení, když se můj Garmin najednou zbláznil. Zrovna jsem vyšel z hlubokého údolí na vysoký, pustý amfiteátr obklopený ledovcovými horami, když se iPhone zahrabaný v mém batohu spojil s kdesi věží a hodinky začaly vibrovat a na jejich ciferník se valila kaskáda oznámení.
“V Montrealu nejezdí zelená linka metra,” řekla jsem manželovi. Montreal, vzdálený 10 500 kilometrů. No, a co tohle? Očividně jsem to potřebovala vědět.
Jsem okouzlen svým Garminem, Forerunnerem 955 Solar, který vydrží týden i déle bez dobíjení, nabízí mi navrhované tréninky, pokud jsem si žádné nestáhl, a dokonce předpovídá časy mých závodů. Popravdě řečeno, ještě jsem nepřišel na polovinu toho, co umí. Ale taky mi vadí, že se mi tenhle přístroj – dárek, který nahradil deset let starý, jenž mi zabíral půlku ruky – snaží řídit život.
To mi docházelo pomalu. Už je to dlouho, co jsem si sledoval srdeční tep, hrudní pás, který byl součástí mého starého přístroje, mi před lety odešel. Ale moje zbrusu nové chytré hodinky mají funkci měření srdečního tepu zabudovanou přímo v sobě, takže jsem je začal nosit do postele, abych si hned ráno mohl zkontrolovat svůj klidový srdeční tep. Na zápěstí jsem se cítil divně, ale bylo docela zábavné probudit se s tím slunečním ciferníkem s veselou zprávou “Dobré ráno”, který se mě ptal, jestli jsem připraven začít den.
Nemohl jsem tušit, jak mi zlepší náladu, když jsem si prolistoval ranní hlášení a uviděl své spánkové skóre – někdy “špatné”, vždy “dobré” – doplněné malým sloupcovým grafem, který ukazoval, jak málo jsem toho správného spánku měl, spolu s “náhledem”, který mi říkal, co to může znamenat pro nadcházející den:
- “Spal jsi dost dlouho, ale doba strávená hlubokým spánkem byla krátká. Vybavování vzpomínek a soustředění se vám dnes může zdát náročnější.”
- “Spali jste o něco méně, než je doporučeno, a vaše množství spánku REM bylo nízké. Můžete se dnes cítit více unavený nebo náladový.”
- “…vaše množství spánku REM bylo nízké. Kreativita a řešení problémů mohou být dnes náročné.”
Děkujeme, Garmin. Vítejte ve světě ženy po menopauze. Myslíte si, že potřebuji svůj fitness tracker, aby mi říkal, jak špatně jsem spala?
Může z vás sledování HRV udělat lepšího běžce nebo triatlonistu?
Ukázala jsem své průměrné spánkové výsledky kamarádce Lynne, která je plná nespavců, a ta se smála mému zjevnému přesvědčení, že moje hodinky vůbec vědí, o čem mluví. Lynne skutečně chodila do školy spánku, aby se naučila zvládat své noční bdění, což obnášelo strávit čtyři noci v laboratoři, aby odborníci mohli analyzovat její spánkové vzorce.
“Napojí vás na elektrody připevněné k hlavě – jsou jich desítky – a ke všem pulzním bodům a chodidlům. Pak vám doprostřed hrudníku dají takový kontrolní kufřík, takže vypadáte jako nějaký sebevražedný atentátník,” řekla. “Takže když poslouchám lidi, jak mají tyhle nové hodinky a ty jim snímají mozkové vlny, jen tak jim sedí na zápěstí – víte, nejsem žádný odborník, ale nemůžu uvěřit, že dostáváte pravdivé a přesné údaje o tom, co se děje, když spíte.”
Abychom byli spravedliví, ani Garmin, ani Apple, ani žádný z dalších výrobců zařízení pro sledování biometrických údajů netvrdí, že jejich zařízení snímají mozkové vlny. Přesto je něco na Lynneově skepsi ohledně přesnosti výsledků sledování spánku a toho, k čemu tyto údaje slouží. V článku z roku 2022 v časopise Sleep ., Matthias Baumert, biomedicínský inženýr z University of Adelaide, a jeho spoluautoři dospěli k závěru, že “v současné době není možné objektivně interpretovat a porovnat” výsledky měření spánku různými přístroji. Vzhledem k tomu, že se prodává tolik nositelných fitness trackerů – očekává se, že jejich počet v příštím roce překročí 379 milionů – chtějí, aby byly vytvořeny směrnice pro standardizaci údajů o spánku a proces certifikace zařízení, která tyto normy splňují.
Chápu, že měření je nabízeno pouze jako nástroj pro uživatele, který jim pomůže pochopit jejich vlastní spánkové zdraví, jak uvedl Garmin. A v mém případě stačilo pár týdnů nošení hodinek, abych si ověřil, že sklenka nebo dvě vína večer jsou téměř zárukou neklidného spánku a plavecký trénink na 2 500 metrů v pozdních hodinách znamená, že jsem příliš podrážděný na to, abych se před jednou nebo druhou hodinou ranní vůbec usadil.
Ale to už jsem přece věděl, ne? Opravdu jsem potřebovala, aby na mě moje chůva-hodinka mávala prstem a říkala mi, jak se ráno cítím? Po několika měsících jsem je přestala nosit do postele.
Podle Brice Faviera-Ambrosiniho, který učí budoucí učitele tělesné výchovy na katedře pedagogických věd na Université du Québec à Chicoutimi, to není nic špatného. Tím, že si vybírám, co chci a potřebuji, aby pro mě chytré hodinky dělaly, se rozhoduji “nebýt vězněm zařízení”, říká. Favier-Ambrosini upozorňuje, že obrovské procento lidí, kteří si pořídí fitness trackery, je během několika měsíců, jakmile vyprchá novinka, zcela opustí. Někteří lidé se cítí zahlceni údaji a strmou křivkou učení se jejich interpretaci; pro jiné je tok dat spíše rozptýlením nebo vyvolává pocit viny než motivací. Někteří se rozhodnou, že kvantifikace každého aspektu jejich zvolené volnočasové aktivity z ní udělá “nucenou práci”, říká Favier-Ambrosini.
Favier-Ambrosini a jeho spoluautor, sociolog sportu Matthieu Quidu, nedávno zkoumali návyky zkušených běžců, kteří již léta používají fitness trackery. Zjistili, že vyjmutí zařízení i na jediný běh vyvolalo u mnoha jejich subjektů pocit úzkosti, dokonce i nahoty. Jeden běžec zašel tak daleko, že si hodinky schoval do batohu, aby se na údaje mohl podívat později.
Měli byste trénovat podle tepové frekvence nebo výkonu?
“Musím ho nosit, jinak jsem měl pocit, že běhám zbytečně,” uvedl jeden běžec. Bez záznamu běhu “by to nebylo uvedeno ve velkém vesmíru”, řekl jiný. “Je to hmatatelný důkaz, že něco dělám.”
Výzkumníci dospěli k závěru, že nejzdravější vztah ke svým přístrojům mají ti, kteří si dopřávají svobodu neměřit každý krok a každý úder srdce. Berou v úvahu, co jiného se v jejich životě děje nebo jaké jsou okolní podmínky – například zledovatělé chodníky nebo kopcovitý terén – nebo si vyhrazují intenzivní používání zařízení pro klíčové okamžiky, jako jsou intervalové tréninky, ale na hodinky se dívají střídmě při regeneračních bězích.
Není pochyb o tom, že sledovací zařízení je užitečný nástroj, říká Favier-Ambrosini, ale jeho cílem je pomoci mladým lidem naučit se s ním zacházet pouze jako s jedním z nástrojů v sadě nářadí, který doplňuje povědomí o sobě a svém okolí. Jinak podle něj hrozí, že se chytré hodinky s neustálou digitální zpětnou vazbou stanou další formou závislosti, “jedním z faktorů každodenního kolektivního vyčerpání z našich digitálních nástrojů”.
Vyčíslil jsem a na Stravě zveřejnil své denní kilometry a celkové stoupání v Torres del Paine? Ano, a stále miluji svůj Garmin za to, že mi to tak usnadňuje. Někdy však nyní vydržím celé dny bez hodinek na zápěstí a poznávám se v běžci, který Favierovi-Ambrosinimu řekl, že mi hodinky začaly připadat “jako pouta”.
Loreen Pindera je triatlonistka a novinářka na volné noze z Montrealu. Tento článek původně vyšel v časopise Průvodce kupujícího časopisu Triathlon Magazine 2024