Šest sportovců, kteří čelí neuvěřitelným životním výzvám, zaujalo diváky ve vesnici Ironman Village a podělilo se o své pozoruhodné cesty na start sobotního mistrovství světa.
Během emocemi nabitého odpoledne ve vesnici v Koně vystoupilo na pódium šest pozoruhodných sportovců, kteří se podělili o své neobyčejné cesty na mistrovství světa. Jejich příběhy o houževnatosti, odhodlání a vítězství nad zdánlivě nepřekonatelnými překážkami zanechaly publikum v úžasu a posloužily jako silná připomínka, že všechno je možné.
Pouto mezi otcem a synem, které nezná hranic
Návrat Johnnyho a Jeffa Agarů do Kony je důkazem jejich sedmileté cesty plné vytrvalosti a odhodlání. Poté, co se tato dynamická dvojice v roce 2016 nedostala do cyklistického cut-off, odmítla nechat svůj sen vyhasnout. Johnnymu, který se narodil o 11 týdnů dříve s dětskou mozkovou obrnou, bylo řečeno, že nikdy nebude chodit ani mluvit. Dnes o své cestě nejen výmluvně mluví, ale také dokončuje závody, když prochází cílovou páskou s chodítkem.
“Jakýkoli sport, jakýkoli den” je Johnnyho motto a společně se svým otcem Jeffem absolvovali řadu závodů Ironman 70.3 a dosáhli cíle celého Ironmana v Marylandu za 16 hodin a 57 minut. Jejich cesta je příkladem síly rodinných pout a neochvějného odhodlání.
Od osobního boje k šampionovi v oblasti duševního zdraví
Cesta australského atleta Bo Jonese k titulu Ironman začala během jedné z jeho nejtemnějších chvil. Po narození syna Jones bojoval s posttraumatickou stresovou poruchou, vážil 135 kilo a potýkal se s psychickými problémy. Díky triatlonu objevil silné spojení mezi fyzickou a duševní pohodou, což vedlo k vytvoření “Láhve” – hnutí, které se věnuje sdílení pozitivních zpráv o duševním zdraví v rámci vytrvalostní komunity.
“Byli jsme si vědomi, že temnota existuje,” vysvětlil Jones, “ale nebylo tu nic, co by propagovalo pozitivní věci.” Jeho iniciativa pomohla 26 atletům Ironmanu protnout cílovou čáru v charakteristickém květinovém obleku hnutí, což vytvořilo vlnový efekt pozitivních změn v oblasti duševního zdraví.
Návrat ikony k závodění
Dave McGillivray, ředitel závodu Bostonského maratonu a legenda vytrvalostních sportů, přináší bohaté zkušenosti s návratem na své desáté mistrovství světa Ironman. Přestože se potýkal s vážným onemocněním koronárních tepen a podstoupil operaci trojitého bypassu, McGillivrayův duch zůstává neporažený. Jeho filozofie má hlubokou odezvu: “Nevadí mi, že stárnu, jen nechci nikdy zestárnout.”
Závodění proti všem
Snad nejdojemnější příběh přišel od Jonathana Pascuala, který čelí smrtelné diagnóze medulárního paragangliomu ve čtvrtém stadiu, vzácnému nádorovému onemocnění, které postihuje pouze 2-6 lidí z milionu. Navzdory nádorům v blízkosti srdce, v plicích a v celé kostře přistupuje Pascual ke svému závodu s pozoruhodnou grácií a cílevědomostí.
“Spoustu věcí prožívám s úsměvem,” svěřil se Pascual s hlasem plným emocí. “Jsem v bodě svého života, kdy se chystám o všechno přijít – o tuto lidskou zkušenost radosti, utrpení, ztrát, bolesti, štěstí…. Přijal jsem to a nacházím se v místě klidu a smíření.”
Od závodních aut k závodním triatlonům
Cesta Billyho Mongera od profesionálního závodníka až k atletovi Ironmanovi ukazuje mimořádnou houževnatost. Poté, co v 17 letech přišel při závodní nehodě o obě nohy, nasměroval Monger svého soutěživého ducha do vytrvalostních sportů a díky předchozím vytrvalostním výzvám již získal více než 3 miliony liber pro organizaci Comic Relief.
Zatímco se tito sportovci připravují na start na mistrovství světa, jejich příběhy nám připomínají, že pravá podstata Ironmana sahá daleko za fyzickou výzvu. Každý sportovec si s sebou nese nejen své vlastní sny, ale i naděje a inspiraci bezpočtu dalších lidí, kterých se na své cestě dotkli.