Co vznikne, když zkřížíte starého unaveného triatlonistu, který si myslí, že už zažil všechno, se skupinou 50 nadšených dětí s různými schopnostmi, které jedou svůj první závod v životě? Odpověď zní: nejinspirativnější den, jaký jsem kdy za více než 25 let v tomto sportu strávil.
Dlouholetí čtenáři mého sloupku vědí, že loni Richard Mostyn-Jones, předseda Yorkshirského regionu Triatlon England, cestou autobusem na start plaveckých závodů v Ullswateru tahal za kratší konec a skončil vedle mě.
Když jsme se dali do řeči, abychom se pokusili odvrátit pozornost od blížící se vodní zkázy, Richard se zmínil o něčem, v čem se angažuje a co se jmenujeYorkshire Ability Triathlon‘ (YAT), akce pro děti s tělesným a nervovým postižením.
Po Ullswateru jsme s Richardem zůstali v kontaktu a on mě velmi laskavě pozval na další ročník YAT. Třetí ročník této akce sliboval, že bude zatím největší a že se jí zúčastní téměř 50 účastníků.
Závodní den na Yorkshire Ability Triathlon
Akce se opět konala na Leeds Beckett University, která poskytla své prostory zcela zdarma, a byla organizována tak, aby děti mohly absolvovat jednotlivé disciplíny bez časového tlaku.
Plavecké vzdálenosti záležely na jednotlivých sportovcích a rodiče se mohli ke svým dětem ve vodě připojit, pokud chtěli, cyklistika probíhala na dráze s neuvěřitelným vozovým parkem upravených kol, která poskytla Everybody’s Cycling, charitativní obecně prospěšná společnost se sídlem v Yorku, a běh začínal hromadným startem na běžecké dráze a cílem přímo v centru.
Vzhledem k tomu, že mezi jednotlivými disciplínami mohly být kvůli různým schopnostem dlouhé přestávky, tvořila přechody také řada volitelných doplňkových aktivit, jako je lukostřelba, basketbalové koše, hladká kola, kuželky a hudba.
Upřímně řečeno, přál bych si, aby přechody na závodech, které jsem absolvoval, byly tak zábavné, a doufám, že si toho ostatní organizátoři závodů všimnou – bylo to lepší než obvyklý spěch!
Bezkonkurenční nadšení a nasazení
Musím být upřímný, že jsem nikdy nebyl svědkem takového sportovního nasazení zúčastněných dětí, ani takové nadšené podpory ze strany zástupů dobrovolníků z Morley Tri Club a Bramley Baths Tri Club, a bylo zde více zajímavostí, než bych dokázal vyjmenovat. Tady je jen pár z nich:
Mladá dáma jménem Hope, která nadšeně hýkala, když se proháněla po trati na předním kole speciálně upraveném pro její vozík, na kterém byl připevněn její vozík, který šlapal Mikey Wallis z Morley Tri Clubu.
Sportovec jménem Freddie alias “Rychlý Freddie” jedoucí na tříkolce a uvědomující si, že by mohl donutit své rodiče, kteří běželi vedle něj, běžet rychleji, než by chtěli, kdyby šlapal dál od nich.
Mladík jménem Noah, který si pečlivě připravil sprinterský start na běžecké dráze proti své mámě a pak vyrazil z trati jako Usain Bolt, zatímco ona se ještě dostávala do pozice.
Chlapec jménem Will, který mi na startu řekl, že je rozhodnutý, že dokončí celý závod. 750m, 20km, 5km vzdálenost – a okamžitě tak učinil.
Pohled na děti z klubu Sluníčko a úsměv pro lidi s Downovým syndromem, které hrdě pózují na týmové fotografii s medailemi.
Rich se zmínil, že při pohledu na některé z účastnících se sportovců se mi možná stane, že budu trochu dojatý, ale to se mi jako nejžulovějšímu triatlonistovi samozřejmě nestalo. Ne, slzící oči byly určitě způsobeny sennou rýmou…
Gratuluji všem svým kolegům triatlonistům – protože triatlonisté jsou všichni – a na závěr chci vyjádřit bezmezný obdiv Richovi, Mikeymu a všem organizátorům a dobrovolníkům z triatlonových klubů Morley a BB, kteří se vzdali svých nedělí, aby závod odřídili a postarali se o jeho zdárný průběh.
Nevím, co lidi vede k tomu, že věnují svůj čas, energii, podporu a téměř bezmezné nadšení, aby vytvořili kouzelně nezapomenutelný den pro skupinu mladých triatlonistů, které nikdy neviděli. Musí to být láska.
Další informace o triatlonu Yorkshire Ability Triathlon, např. jak se zapojit, jak se stát dobrovolníkema jak sponzorovat.
