“Pro mě je sprint jako zamilování.”
To je první věc, kterou mi Kathy Tremblayová řekne, když se jí zeptám na její oblíbenou triatlonovou vzdálenost.
“Je to, jako by vám bylo znovu osmnáct,” říká. “Každý se chce cítit mladý, zamilovaný a jiskřivý. Neexistuje žádný závazek. Sprint může dělat každý!”
Tremblayová sedí doma v L’Île-Perrot v Quebecu ve světlém, vzdušném pokoji plném rostlin a nábytku z fazolových pytlů, v rohu za sebou má naskládaný longboard a několik dětských koloběžek. Právě se vrátila ze svého každodenního pětikilometrového běhu, ještě trochu zpocená v běžeckých punčocháčích a sportovní podprsence. Ve svých 42 letech by dvojnásobná olympijská triatlonistka vydala za osmnáctiletou a není pochyb o tom, že by právě teď vyhrála svou věkovou skupinu ve sprint triatlonu, kdyby jí její ego dovolilo závodit, což nechce: “Vím, jak jsem bývala rychlá,” říká se smíchem.
Tremblay je zakladatelem neziskové organizace BougeBouge, což v angličtině znamená “pohybuj se”, a nyní se zaměřuje na to, aby inspiroval ostatní – teenagery, důchodce, školáky a jejich rodiny – k pohybu v přírodě, k účasti na běžeckých závodech a dalších sportovních akcích v jejich komunitách a k začlenění fyzické aktivity do všech aspektů jejich života.
Tím se vracíme k tomu, proč Kathy Tremblayová miluje sprint triatlon.
“Není tak dlouhý, abyste se mu museli plně věnovat,” říká. Bez ohledu na váš věk nebo na to, jak máte nabitý život, se do něj můžete vejít. Vezměte si například cyklistiku: “Vyjeďte si s dětmi. Jezděte s nimi na kole do školy. Tam a zpět, řekněme, že to bude 12 km. To je vše: trénink jste zvládli.” A pak už jen stačí, abyste si udělali čas.
Tuto diskusi jsme začali mým postřehem, že spousta rádoby triatlonistů nedokáže sebrat moc nadšení pro sprint. Ani nevíte, kolik jsem potkal lidí, kteří mají na svém seznamu Ironmana a nikdy ani neuvažovali o tom, že by si zazávodili pár sezón na kratších distancích, třeba jen proto, aby si zvykli na to, že se kolem vás lidé mlátí na otevřené vodě, nebo aby si vyzkoušeli své schopnosti v přechodové zóně.
Jak jsem se naučil sundat si digitální hodinky dřív, než se z nich stalo “něco jako pouta”.
“Ironmana si velmi vážím,” říká Tremblayová, ačkoli žádný závod neplánuje. Říká, že pokud je rozjetí se na sprint jako zamilovat se, pak trénink na dálkový triatlon je jako být polovinou páru s vážným a dlouhodobým závazkem.
“Rozhodně se nechystám do dalšího vztahu,” říká Tremblayová. “Já už mám svůj, kterým je moje rodina a moje děti.”
Jako člověk neschopný dělat cokoli napůl ví, jaká jsou rizika, když se člověk tlačí do toho, aby šel víc, rychleji a dál, aniž by měl čas na postupné a zdravé navyšování.
“Musíte své tělo adaptovat na tak dlouhou vzdálenost a na celou tu dobu, kdy sedíte na kole,” říká. “Musíte tomu věnovat všechny ty hodiny.”
Dokončení sprintu vám podle ní může dát stejně velký pocit úspěchu a je dostupné každému běžci, který umí jezdit na kole a plavat.
Tremblayová se zastaví u části “jak plavat” a pro zdůraznění ji zopakuje. Znepokojuje ji, že tak málo dětí a dospělých plave s jistotou. Kanadské statistiky letních utonutí zdůrazňují, proč je tak důležité, aby se to každý naučil. Její desetiletý Timothé a sedmiletý Léo už plavou.
“Jsem si jistá, že moje děti by za nedlouho mohly zvládnout sprint,” říká.
Pro někoho, kdo není silný plavec, může být otevřená voda “velmi děsivá”, říká Tremblayová. “Začínáte hromadně, a když se vás ve vodě někdo dotkne, někdy si to berete osobně.” Ale pokud vás chytne člověk za vámi, “je to pravděpodobně proto, že neumí plavat”.
VŠICHNI tam patříme – “Nejúspěšnější triatlonista světa” jede do Kony
Pokud se cítíte jako plavec, Tremblay doporučuje, abyste chodili na lekce a snažili se zlepšit techniku, vytrvalost a pohodlí na otevřené vodě. Pro sebevědomé plavce, kteří jsou připraveni zkusit triatlon, Tremblayová říká, že dva plavecké tréninky týdně stačí na to, abyste zvládli sprint triatlon, ale ona je velkým příznivcem tří tréninků.
“Ty první dva plavecké tréninky jsou jen na udržení,” říká. “Když trénujete třikrát, ten třetí trénink vám pomůže dostat se na jinou úroveň.”
Stejně jako mnozí z největších triatlonistů – s výjimkou Lionela Sanderse – začínala Kathy Tremblayová ve svém rodném městě Gatineau ve státě Que. jako závodní plavkyně. Byla drobná a hubená, ale měla rychle se vyvíjející svaly a spoustu energie. Říká, že ve dvanácti letech neměla o moc víc než 75 kilo: “Vypadala jsem jako tyčka.”
Takže když jí táta poradil: “Kathy, když budeš dělat triatlon, budeš mít svaly,” uvěřila jeho radě.
“Byla to velká lež,” směje se. “Nikdy jsem neměla velké svaly, ale zamilovala jsem se do tohoto sportu.”
Tremblayová se v roce 2008 v Pekingu umístila na 31. místě a třikrát v kariéře stála na stupních vítězů ve Světovém poháru, včetně zlata v japonském Ishigaki v roce 2012, kde Kanadě zajistila druhou olympijskou účast. V létě toho roku v Londýně měla pád na kole a po hrách v roce 2012 ukončila kariéru.
Jestliže triatlon jako její první lásku nahradily její děti a manžel, její někdejší trenér David-James Taché, druhou velkou láskou Kathy Tremblayové je sdílení jejího elánu, energie a motivace s širší komunitou, a právě zde vzniká BougeBouge. V západním Quebecu a východním Ontariu se nyní koná tucet multisportovních festivalů BougeBouge, včetně rychlého a rovinatého maratonu v L’Île-Perrot na začátku května, který je kvalifikací na Boston, a v plánu je i festival o valentýnském víkendu v Torontu v únoru příštího roku.
Motivace k tomu, aby člověk mohl naplno přijmout život, pramení podle Tremblayové z toho, že je sebevědomý, kompetentní a má podporu ve své komunitě. Tu svou našla v triatlonu na krátké trati. Pro někoho jiného to bude jóga, fotbal, pickleball – nebo cokoli, co máte rádi.
Více informací o BougeBouge a termínech a časech konání festivalů v roce 2024 najdete na adrese BougeBouge.com.
Loreen Pindera je spisovatelka na volné noze a vášnivá triatlonistka z Montrealu, Que.