Jaká je nejlepší výmluva, kterou jste kdy použili pro špatný výkon v závodě? Nemám na mysli ty záměrně mlhavé, které všichni vytahujeme v krátkém čase, když nás něco šokuje, jako třeba “měl jsem virózu” nebo “stále se potýkám se zraněním (o jehož existenci jsem se až do této chvíle nezmínil)”, ale ty opravdové, které musí být pravdivé, protože zní jako vymyšlené.
V průběhu let se mi jich pár přihodilo, z nichž nejpamátnější je ta, že jsem se omylem opil vínem, které mi zdarma věnoval šestinásobný mistr světa v Ironmanu. Dave Scotta skončil se zvracením před i během akce. závod na 10 km Následující den ráno jsem běžel tento závod.
Při jiné příležitosti jsem si na začátku plavání odřel prst na noze o podvodní kámen, což nebyl zvláštní problém, dokud jsem se na kole při volné jízdě zákeřně nevyčůral a výkřik, který jsem vydal, když mi moč dopadla na prst, byl slyšet až v Brazílii. Když přišlo na běh, noha mě píchala tak, že jsem musel prakticky poskakovat.
Tohle mi vrtalo hlavou, protože v posledních několika týdnech se mi to stalo dvakrát (špatný výkon, ne to čůrání) kvůli něčemu, co bych nazval “smůlou”, ale čemu lékaři říkají “neštěstí” a moji přátelé “být t*t”.
Poprvé to bylo, když jsem spadl v “bezpečí” svého domova. Naneštěstí se mezi mou hlavou a podlahou nacházel kuchyňský dřez, o který jsem se praštil do bezvědomí. Po šesti stehy a dvanácti hodinách na pohotovosti mě pustili domů s hrozivým varováním od lékaře, abych nechodil plavat, jezdit na kole nebo běhat, protože jsem měl otřes mozku a také jsem riskoval, že se mi do rány dostane infekce.
S těmito slovy, která mi zněla v uších, jsem si šel okamžitě zaplavat a o pár dní později jsem se přivalil ke svému prvnímu XC závod zimy. Matně jsem si uvědomoval, že se mi na obočí objevila skvrna, která vypadala trochu červeně, ale kromě toho, že jsem si vyčítal, že mám ve svém věku akné, jsem si toho nevšímal.
Můj další běh byl naprosto příšerný, od začátku jsem se potil jako sklář a obličej jsem měl tak červený, že jsem vypadal, jako bych měl nějakou alergickou reakci.
Dokončil jsem to v opravdu hrozném čase, ale až druhý den ráno, když jsem se probudil s obličejem tak oteklým, že jsem neviděl na pravé oko, jsem si uvědomil, proč jsem se tak trápil, skutečně jsem chytil infekci a následně jsem dostal antibiotika a “promluvil” s praktickým lékařem.
Druhá výmluva, že jsem byl na nic, přišla jen o pár dní později, když jsem po očividném poslechnutí každého slova doktora běžel další místní XC závod a opět jsem běžel tak těžkopádně, že jsem vypadal jako zpomalená titulková sekvence z Baywatch.
Na rozdíl od infekce jsem však důvod této ostudy dobře znal, ba dokonce jsem ho předvídal, protože večer před běháním jsem se byl podívat na… Peter Hook and the Light na koncertě a nakonec celou noc tančil na písničky New Order jako osmnáctiletý kluk, jen na sedmapadesátiletých nohách.
Jako všichni dobří triatlonisté jsem na koncert jel na kole a už cestou domů jsem věděl, že mám problém, protože jsem při šlapání nemohl ohnout kotníky. To však nebylo nic ve srovnání s tím, jak mi druhý den ráno pulzovalo v nohou. Achillovy šlachy mě vlastně probudil a můj lýtkové svaly byly tak pevné, že bych na nich mohl louskat ořechy.
V obavách z reakce, které bych se dočkal, kdybych od běhu odstoupil a jako výmluvu uvedl Modré pondělí, jsem přesto šel a běžel. Od diváků jsem se dočkal spousty pobavených ohlasů na můj zjevně rovnonohý frankensteinovský styl běhu a opět jsem skončil tak daleko v poli, že byste při procházení výsledků dostali RSI do palce, abyste mě našli. Ale jak se říká, ničeho nelituji.
Máte nějaké výmluvy na špatné výkony, které se jim vyrovnají? Pokud ano, poslechněme si je prostřednictvím redakce (helen.webster@kelsey.co.uk) nebo 220 na Facebooku, a příští měsíc se s vámi podělím o některé z mých oblíbených.
