Norka Solveig Løvseth loni závodila na olympijských hrách v Paříži, ale v letošní sezóně se vrhla na delší tratě a na začátku května zvýšila počet svých vítězství v závodě 70.3 na tři, když vyhrála IRONMAN 70.3 Venice-Jesolo.
Jednalo se o závod IRONMAN Pro Series a její dominance byla natolik výrazná, že před jejím debutem na plné trati v Hamburku panovalo obrovské vzrušení.
První úkol si však zdaleka nedala jednoduchý, k tomu měla daleko. Stála proti prvním dvěma ženám z loňského mistrovství světa IRONMAN, Němce Lauře Philippové a Britce Kat Matthewsové. Nemluvě o obhájkyni titulu Jackie Heringové z Ameriky a spoustě dalších.
Když jsme s ní ale v přípravě mluvili, nenechala se vyvést z míry a řekla nám: “Doufám, že se mi podaří najít rovnováhu mezi dostatečným respektováním vzdálenosti, ale také útočností a tím, že nebudu příliš konzervativní. A rozhodně si myslím, že je nesmírně skvělé, že mám šanci absolvovat svého prvního Ironmana v tak kvalitním poli!”
A v Hamburku od začátku plnila své slovo, když byla v přední plavecké čtyřčlenné skupině s Philippem, Matthewsem a Heringem – a pak na první dva tlačila celou cestu na kole, když Hering odpadl.
Løvsethovou nevykolejilo ani to, že se jí uvolnila jedna z aerodynamických tyčí, jednoduše ji opravila a vrátila se zpět nahoru, aby pak v běhu udržela tempo a v čase 8:12:28 překonala cílovou čáru.
Na začátku letošní sezóny by to byl nejrychlejší ženský čas na IRONMANu v historii. Přesto překonal nejlepší čas pro debutanta a jediným “problémem” pro Løvsethovou bylo, že Philipp a Matthews překonávali vlastní rekordy, když dosáhli dvou nejrychlejších časů v historii v závodě se značkou IRONMAN – 8:03:13, resp. 8:05:13. V tomto případě se jednalo o rekordní časy.
Těžko přemýšlet o něčem srovnatelném na ženské straně, rozhodně v posledních letech. A u mužů to musí být hned nahoře nebo supertíha kolegů Norů Kristiana Blummenfelta (7:27:25 na IRONMAN Cozumel v roce 2021) nebo Gustava Idena (7:42:57 na IRONMAN Florida ve stejném roce). A tato dvojice se oba stala mistry světa IRONMAN.
Při následném rozhovoru Løvseth žertoval: “Nevěděl jsem, že Ironmany jsou tak bohaté na události! Tak nějak jsem měl pocit, že budou trochu nudné, když jsou tak dlouhé.”
Když mluvila o svém závodě, vysvětlila: “Opravdu jsem se snažila hned na začátku dostat Kat na nohy a podařilo se mi to a ona byla skvělá a táhla v podstatě celé plavání. Takže jsem byla opravdu šťastná, že se mi podařilo udržet.
“Na kole. Hned jsem startovala s Laurou a Kat a říkala jsem si, že je to fakt super. A pak se mi samozřejmě začala točit aerodynamická řídítka a myslím, že jsem se tak trochu zakřikla, protože jsem si předtím řekla, že můj největší problém při přechodu na dlouhé tratě je, že prostě nikdy nemám pocit, že mám kolo pořádně vyřešené.
“Tak to asi pořád platí – pro mě je triatlon jako plavání, kolo, běh, mechanika! Takže i v tom se musím zlepšit. Jel jsem na tom vzhůru nohama asi 45 km a pak jsem přišel ke stacionárnímu mechanikovi a ten byl skvělý a vyřešil to opravdu rychle a pak jsem se musel trochu snažit, abych se zase dostal nahoru ke Katovi a Lauře. Myslím, že tam vlastně chvíli jely docela v klidu, takže to pro mě bylo skvělé.”
Tanec v dešti
Pak ale přišly nejtěžší chvíle závodu, když ji Matthewsová v závěrečných fázích provrtala – Løvsethová začínala běh s více než minutovým odstupem, který se zvýšil na pět minut, když se Matthewsová a Philippová dostaly do čela závodu.
Philippová se dostala na první místo v ženském maratonském rekordu na celé trati (2:38:27), Matthewsová zaostala jen o pár minut. Løvsethová však přeskupila síly a dosáhla velmi působivého času 2:46:40, díky němuž doběhla o více než 20 minut před čtvrtou Anne Reischmannovou.
Løvsethová vysvětlila: “Kat to začala opravdu posílat dopředu až v závěru kola a pak už jsem byla trochu hotová.
“Pracovala jsem opravdu tvrdě a pak jsem si řekla, že prostě opravdu potřebuji trochu šetřit nohy na běh – a upřímně řečeno, stejně jsem si nemyslela, že bych s nimi byla schopná běžet.
“Takže jsem pak trochu zvolnil a vlastně jsem při běhu běžel celou cestu docela rovnoměrně. Byl to pozitivní split (okrajově 1:22:34 a 1:24:06), ale vlastně jsem se cítil překvapivě dobře.
“A ta bouřka v posledním kole byla skvělá, protože jsem se pak snažil najít něco, čím bych se rozptýlil, a to bylo přesně to, co jsem potřeboval.”
Pro Løvsethovou to byla splněná mise – a ještě něco navíc – a stylově si rezervovala místo pro první účast na mistrovství světa IRONMAN v Koně na konci tohoto roku, kdy bude napínavé sledovat, co bude následovat.
