Věděli jsme, že to bude její poslední závodní rok, ale Daniela Ryf bohužel musela ukončit kariéru. Poté, co se po většinu roku potýkala se zraněním zad, lékaři konečně izolovali problém, ale letos už se nestihne zotavit tak, aby mohla závodit.
“Diagnóza zní: zánět na konci míchy (conus medullaris),” napsala dnes Ryfová na svém instagramovém účtu. “Léčím se s nadějí, že ke konci roku budu moci opět závodit. Zkoušeli jsme všechno, abychom se uzdravili, ale léčba nebyla tak účinná, jak jsme doufali. Je čas respektovat znamení, která mi tělo dává. Získal jsem zpět solidní kondici, ale zranění mi brání v tréninku v takovém objemu a intenzitě, jakou potřebuji, abych se vrátil na vrcholovou úroveň.”
Na svém vrcholu byla Ryfová z hlediska závodů na dlouhé tratě v podstatě nezastavitelná. Poté, co při své premiérové účasti v Koně v roce 2014 skončila druhá (v tom roce Mirinda Carfraeová překonala v běhu 14minutovou ztrátu a získala titul mezi ženami), vyhrála v Koně v letech 2015, 2016, 2017 a 2018. V roce 2014 získala svůj první titul mistryně světa na trati 70.3, poté znovu v letech 2015, 2017, 2018 a 2019.
Statistiky v době, kdy byla Ryfová nejlepší, byly neuvěřitelné. V roce 2014 “prohrála” jen jeden závod – to druhé místo za Carfraeovou při jejím debutu v Koně. V roce 2015 vyhrála všechny závody, do kterých nastoupila. V roce 2016 odstoupila z mistrovství Evropy Ironman ve Frankfurtu kvůli mrazivým teplotám, o týden později pak vyhrála v Rothu. V témže roce měla nezvykle “špatný” den, když na mistrovství světa Ironman 70.3 obsadila čtvrté místo. V roce 2017 obsadila třetí místo v závodě na začátku sezony, kde se potýkala s problémy se zraněním, a třetí místo opět na závodě na konci sezony v Bahrajnu. Rok 2018 byl dalším neporazitelným rokem. A v roce 2019 se na jinak perfektní sezóně objevila jen jedna skvrna – další nezvykle “špatný” den, kdy v Koně skončila na 13. místě.
Po pandemii už to nebylo tak konzistentní – ale Ryfová stále dosahovala výsledků, které by jí mohl závidět celý svět. Zatímco v roce 2021 vyhrála všechny své závody kromě dvou, na Collins Cupu a na svěťáku 70.3 se trápila. V roce 2022 ovládla mistrovství světa Ironman v St. George v Utahu, čímž zdánlivě signalizovala, že je připravena znovu potvrdit svou dominanci na dlouhých tratích, ale později téhož roku v Koně opět bojovala a skončila osmá. Všechno skvělé výsledky, ale Ryfová se ocitla v roli oběti onoho předchozího úspěchu – byla tak dominantní, že se z jejího nevyhrání stal velký příběh.
Daniela Ryfová se svěřila se svou sexualitou a oznámila, že už nespolupracuje s dlouholetým trenérem Brettem Suttonem.
Na začátku roku 2021 Ryfová oznámila, že už nespolupracuje s dlouholetým trenérem Brettem Suttonem (viz příběh výše), ale loni se ke kontroverznímu australskému kouči vrátila. Ačkoli se jí nepodařilo získat ono nepolapitelné vítězství v Koně, Ryfová svým výkonem na Challenge Roth rozhodně upevnila svůj status ve špičce tohoto sportu – překonala nejlepší světový čas, který v Rothu zajela Chrissie Wellingtonová, a závod dokončila v čase 8:08:21 hod.
Letošní rok byl pro Ryfovou kvůli zranění zad náročný – na Ironmanu v Jižní Africe skončila osmá a na T100 Miami pátá.
Fanoušci triatlonu doufali, že se Ryfová naposledy pokusí získat další mistrovský titul na Ironmanu – její vynikající schopnosti při ovládání kola a síla by z ní zřejmě udělaly favoritku závodu v Nice. Svou kariéru však končí jako jedna z nejúspěšnějších závodnic Ironmanu všech dob.