V roce 2018 Leanne Taylorová při jízdě na horském kole přepadla přes řídítka. Zlomila si záda v místě 11. hrudního obratle a stala se paraplegičkou.
“Bylo mi 25 let, když jsem utrpěla poranění míchy, a myslela jsem si, že můj život skončil, právě když začínal,” napsala loni na svém blogu. “V jediném okamžiku jsem se musela rozloučit se svými koníčky, kariérou i domovem, protože nic z toho pro mě jako paraplegičku nebylo dostupné.”
“Nejhorší bylo, jak na mě reagoval svět,” pokračovala. “Každý, kdo vešel do mého pokoje, se rozplakal. Můj příběh byl příběhem ztráty a smutku. Nemohla jsem dopustit, aby to takhle skončilo. Začala jsem tedy bojovat za to, abych získala svůj život zpět, abych znovu našla radost. Stálo mě velké úsilí, abych se každý den probudila a odhodlala se najít radost uprostřed všech těch ztrát a smutku. Až do chvíle, kdy jsem našla parasport. Pomalu jsem tlačila závodní vozík po dráze na Manitobské univerzitě, našla jsem radost, našla jsem sebedůvěru, našla jsem sama sebe.”
Paralympijská triatlonová kvalifikace v Montrealu s velkou pompou.
Aby bylo jasno, Taylorové netrvalo dlouho, než se jí “vrátil život”. Vrátila se do práce pro farmaceutickou společnost Medicure a rychle se zaměřila na paratriatlon. Pouhých osm měsíců po nehodě stála na startu amerického mistrovství v paratriatlonu na Floridě. O tři roky později se těchto mistrovství zúčastnila znovu, už nebyla jen ráda, že dojela do cíle, ale bojovala o vítězství a obsadila druhé místo. Letos byl tentýž závod přejmenován na Americas Paratriathlon Championships Miami – Taylor se tentokrát posunula na nejvyšší příčku.
Šest let po osudné nehodě na horském kole se jednatřicetiletá závodnice z Winnipegu více než “našla”. Kromě zmíněného vítězství v Miami získala zlatou medaili na závodě Světové série paracyklistů ve Swansea a minulý víkend skončila druhá za obhájkyní paralympijského vítězství Kendall Gretschovou. (Taylor porazila Gretschovou ve Swansea.). Díky tomu se o ní mluví jako o potenciální medailistce na letních paralympijských hrách v Paříži.
“Byl to opravdu těsný obrat mezi zraněním a tím, že jsem nevěděla, jak bude můj život vypadat, a bojem o stupně vítězů,” řekla Taylor po závodě v Montrealu. “Bylo to six let a spousta vzestupů a pádů, ale jsem šťastný, že jsem tam, kde jsme teď.”
Taylorova neuvěřitelná cesta paratriatlonistky je ztělesněním inspirativní i soutěživé povahy tohoto sportu.
“Myslím, že triatlon je sport, který vás posouvá do extrémů, o kterých jste nevěděli, že jich můžete dosáhnout,” řekla Taylor. “Tlačíte na pilu, jak jen to jde – bolí to, jste unavení, nechce se vám do toho, ale zároveň jste tak hrdí, že to děláte. Myslím, že vám to dodá pocit sebedůvěry a kontroly – když utrpíte zranění, jako jsem utrpěl já, opravdu ztratíte pocit sebedůvěry a kontroly. Díky tomu jsem si uvědomil, co můžu dělat a čeho můžu dosáhnout.”
Cesta nebyla snadná. Přijít na kloub všemu vybavení, které je potřeba k soutěžení na nejvyšší úrovni, byla výzva. Obtížné bylo také najít si čas na trénink na úrovni, která je pro uchazeče o paralympijskou medaili nezbytná.
“Když jsem s triatlonem začínala, pracovala jsem na plný úvazek a pomalu jsem pracovní dobu snižovala,” řekla. “Jen zvládnout všechny aspekty tréninku a života a přizpůsobit se životu vozíčkáře bylo hodně, ale myslím, že teď jsme na skvělém místě a jsme rádi, že jsme tam, kde jsme.”
Na důkaz toho, jak moc je třeba soutěžit na této úrovni, si Taylor vezme na přípravu na hry tříměsíční volno.
“Opravdu se na to těším, abych se mohla trochu více soustředit a zregenerovat,” řekla. “Myslím, že to bude pro tuto poslední část tréninku opravdu přínosné.”
Právě taková úroveň nasazení je nutná, abyste mohli v divizi PTWC konkurovat takovým závodnicím, jako jsou Gretschová a Australanka Lauren Parkerová. (Parkerová byla ambiciózní profesionální triatlonistka, která se také ocitla na vozíku po nehodě na kole, když jí během jízdy praskly oba pláště najednou).
“Sport mi pomohl přepsat příběh mého života z tragédie na triumf,” napsala loni Taylor. “Opravdu věřím, že mi sport zachránil život, a můj život není jediný, který sport zachránil.”
Jakkoli je Taylorův příběh inspirativní, v den závodu v Paříži nebude trávit příliš času tím, že by sloužila jako inspirace. Jejím cílem bude dostat se na stupně vítězů, soupeřit s těmi nejlepšími.
Minulý víkend v Montrealu dělilo Gretschovou a Taylorovou pouhých 13 sekund. Má několik měsíců na to, aby těch pár cenných vteřin našla, a vynakládá na to veškeré úsilí.
Taylor se po nehodě odrazila ode dna a našla mnohem víc než jen radost, sebevědomí a “sama sebe”. Našla způsob, jak reprezentovat svou zemi na nejvyšší úrovni svého sportu. Rodina a přátelé, kteří vešli do jejího pokoje a propukli v pláč? Mnozí z nich budou v Paříži sledovat její souboj s nejlepšími světovými para triatlonisty. Ať se stane cokoli, Taylor se těší na skvělý den.
“Myslím, že je to bude takový skvělá příležitost závodit v opravdu kultovní Ať už to dopadne jakkoli, do Paříže na tento závod letí asi 20 mých přátel a rodinných příslušníků. Je to absurdní. A takže Myslím, že bude to těžké si tuto zkušenost neužít a uvědomit si, že jsme jen štěstí, že tam můžeme být.”